Kabinka byla menší, než si pamatovala. Vzduch voněl novou látkou a cizími parfémy. Lucka si přetáhla šaty přes hlavu a nechala je pomalu sklouznout po těle. Zůstala stát jen v tenkém prádle, bosá, s chodidly na studené podlaze. Věděla přesně, kde sedí. Michal se opíral lokty o kolena. Jeho žena byla o pár kabinek dál, slyšel její hlas, tlumený závěsy a hlukem obchodu. Mluvila cosi o tom, že jí…

Byla to náhoda, že se potkali ve vlaku. Seděl tam, upřeně hleděl z okna, když najednou zaslechl povědomý hlas. Otočil se a tam stála ona. Jejich pohledy se setkaly a v tu chvíli se vrátily vzpomínky na ty mladé roky, kdy spolu chodili do školy. „Petře?“ oslovila ho s mírným úsměvem. „Ano, to jsem já,“ odpověděl a snažil se skrýt své překvapení. Přestože uplynulo tolik let, poznal ji okamžitě. …

Podzimní večer se snášel nad Táborem. Mlha se tiše plazila po vodní hladině Jordánu a lampy kolem stezky odrážely jemné zlaté světylko na vlhkém betonu. Klára milovala ten klid — takový, který člověka donutí dýchat pomaleji, poslouchat své vlastní myšlenky. A dnes… dnes jí v hlavě hučelo víc než voda na jezu. Opřela se o zábradlí u vody a cítila, jak jí chlad proniká kabátem. Když v tom…

Seděla u malého stolku v rohu baru a prstem líně kroužila po okraji sklenky s červeným vínem. Měla na sobě černé šaty, které nic neprozrazovaly, ale slibovaly všechno. Pozoroval jsem ji už nějakou dobu – ne proto, že bych byl nesmělý, ale protože jsem si chtěl vychutnat ten moment. To napětí mezi námi, které rostlo i přes vzdálenost několika metrů. Nakonec jsem vstal a přistoupil k jejímu stolku…

Ještě se drželi u zábradlí, ale od té první pusy nebylo cesty zpět. Všechno mezi nimi pulzovalo — vzduch, kůže, dech. Marek ji nepustil. Jeho ruce zůstaly na jejích bocích, prsty jemně pevné, jako by si kontroloval, že je skutečná, že se nevypaří i s mlhou nad hladinou. „Neměla bys být doma?“ pošeptal jí skoro do krku. „Možná bych měla,“ odpověděla, s hlasem, který už ztrácel pevnost. „Ale…