Místnost halil tichý soumrak, ve kterém tančily jen odlesky plamenů z krbu. Venku jemně bubnoval déšť, což jen umocňovalo pocit absolutního soukromí. Vzduchem se nesla slabá vůně dřeva a drahého parfému. Seděla v hlubokém křesle, záda opřená o sametové polstrování. Chladné sklo vinuté sklenky v její dlani ostře kontrastovalo s horkostí, která se jí usazovala v podbřišku pokaždé, když se střetla s…
Venku zuřila letní bouře. Provazy deště bičovaly okna starého venkovského domu a blesky v pravidelných intervalech protínaly temnotu noci. Elena stála u okna a sledovala stíny, které tančily po stěnách. Atmosféra v domě byla nabitá elektřinou, stejnou, jaká visela ve vzduchu venku. V tom se otevřely dveře. Vstoupil Viktor. Byl promočený na kost, košili měl přilepenou na tělo a z tmavých vlasů mu…
