Zkouškové období vrcholí a já teď zkouším skoro každý den. Po náročném týdnu mě čeká už jen jeden student, pak pojedu na chalupu a tam si budu celý vikend číst a odpočívat. Ta padesátka, kterou letos oslavím, je prostě znát... "Pojďte dál," odpovím na zaklepání na dveře. "Dobrý den, paní profesorko," nakoukne dovnitř rozcuchaná hlava. "Pojďte dál, kolego, čekám na Vás. Rovnou si vytáhněte…

Říci, že mě příroda štědře obdařila, je dost mírné vyjádření skutečného stavu. Nejdřív jdou prsa, pak zase prsa a pak teprve já. A za námi si ještě vykračuje pan zadek. Je náročné to nosit a čelit mnohdy mlsným pohledům, obzvlášť s hlubokými výstřihy, ve kterých mám zálibu. Nešlo si nevšimnout, že tuto zálibu oceňuje i kolega z práce jménem Filip. O něco mladší, poněkud nesmělý, ale milý a…

Tentokrát už se nedalo účasti na školení vyhnout. Dvakrát se mi z něj podařilo pod různými záminkami vymluvit, ale znovu už to nešlo. Vadily mi na tom dvě věci. Jednak šlo o školení dvoudenní, čili s přespáním. Konají se většinou na nějaké ubytovně se společnou umývárnou a dvou- a vícelůžkovými pokoji, což bývalo fajn na vysoké, ale teď si potrpím na o něco vyšší standard. A druhou příčinou mé…

Po náročném pracovním týdnu mě všechno bolelo. Zasloužila bych si masáž, pomyslela jsem si a už vytáčela číslo své oblíbené masérky. "Mám obsazeno, je mi líto," sdělila mi. "Ale pokud by Vám nevadilo zkusit kolegu, určitě by Vás vzal." A proč vlastně ne, pomyslela jsem si a návštěvu u maséra potvrdila. V domluvenou hodinu jsem dorazila do salónu, kde mě uvítal zvláštně vyhlížející muž. Vypadá…

Tak s těmahle plavkama jsem to fakt přehnala, pomyslela jsem si až po krk ponořená v bazénu. Když jsem je před odjezdem cpala do tašky, neuvědomila jsem si, že už jsem je pár let neměla na sobě, a od té doby mi buď povyrostla prsa nebo se ty plavky ve skříni srazily. A teď se bojím pohnout, aby mi z nich moje vnady nevypadly a následně nevypadly i oči z důlků přítomných pánů. Na tenhle víkend…

"Nakupovat? Teď v neděli?!" rozhořčil se můj manžel při představě, že místo na gauči u fotbalu stráví nedělní odpoledne v nákupním centru. "Já přes týden čas nemám a ty kalhoty už fakt potřebuješ. Nebo si je půjdeš koupit sám?" kontrovala jsem. V odpověď se mi dostalo nepřívětivého zabručení, ale nakonec jsme vyrazili. Kdyby se utrpení, které se mému drahému zračilo ve tváři, dalo stáčet do lahví…

Řekl, že přijde v sedm. Teď je pět a já toho musím tolik stihnout. Musím být vykoupaná, žádoucí, zahalená do vůně jeho oblíbeného parfému. Oblečená do krajek a saténu, jak to má rád. S výrazně nalíčenýma očima a rudými rty, jak to vyžaduje. Postel čistě povlečená, ložnice ponořená do svitu zapálených svic. Víno vychlazené na správnou teplotu a otevřené, aby dýchalo a nabídlo nám maximum své chuti…