Slibena povidka od NoPicture Když se Ronin vrátil jedné z těch mrazivých nocí zpět do svého Hradu, Gejša seděla tiše, nehnutě, na kožešině před krbem. Byla zády k němu a její dlouhé vlasy se pramínek po pramínku spouštěly dolů, po jejím červeném kimonu. Sledovala plameny v krbu, jak jejich do zelena zbarvené špičky olizují kamennou krbovou římsu jako by byly samým jazykem ďábla a přitom měla…

Žil jako rónin bez pána, bez domu, bez jména, které by ho zavazovalo. Měl jen meč, přísný řád a ticho, které ho obklopovalo. Ženy k němu přicházely často, ale on je bral všechny stejně s klidem a bez spěchu. Jedna z nich přišla v dešti. Stála před jeho dveřmi promočená, s hlavou skloněnou, ale v očích měla vzdor. Řekla mu, že hledá muže, který ji dokáže zlomit. On jí odpověděl, že ji nezlomí že…

​Bylo to v tom šíleném týdnu mezi Mikulášem a Vánocemi. Venku chaos, shánění dárků, v její kanceláři stohy spisů a doma manžel, který se ptá, jaké letos koupí ozdoby. Ale ona nemyslela na ozdoby. Myslela na to, jak strašně prázdná se cítí. Její manžel je hodný chlap, ale v posteli má mezi nohama něco, co v ní nevzbuzuje respekt, natož vášeň. Potřebovala lék. Potřebovala cítit, že je jen žena, ne …

Venku dál pršelo. Uvnitř chýše bylo ticho, jen praskal oheň. Vdova stála opřená o stůl, nahá, se spermatem, které se jí pomalu řinulo po stehnech. Ronin se zvedl, chytil ji za ruku a otočil ji čelem k sobě. Podíval se jí přímo do očí. Pak ji chytil za krk pevně, ale ne dusivě. Vdova ucítila, jak se jí při tom doteku zrychlil tep. Měla ráda, když ji takhle držel. Dávalo jí to pocit, že teď už…

​Mám pro tebe připravené místo. Uprostřed pokoje, na měkkém koberci. Je tam ticho a přítmí, ale atmosféra je hustá očekáváním. Chybí tam jen jedno – ty. Klečící, nahá, jen v černých podvazcích a s čertovskými rohy na hlavě, které budou jediným svědkem toho, jak moc zlobivá jsi byla. ​Představ si, že vcházím. Ty se ani nepohneš, protože víš, že nesmíš. Jen cítíš mou přítomnost a vidíš mé boty před…

Možná to znáš. Přijdeš domů večer a dům je najednou příliš tichý. Děti spí. Diář leží otevřený na stole, na jedné stránce seznam toho, co jsi dnes nestihla, na druhé to, co tě čeká zítra. Hlava ti pořád běží. Škola. Schůzky s rodiči. Hádanice mezi dětmi. Nákupy. Večerní svačiny, manžel. A někde hluboko pod tím vším ten pocit, že už dlouho nikdo nenesl nic místo tebe. A ty pořád rozhoduješ. Za…

Ronin spal tvrdě. Slunce už pomalu pronikalo skrz papírové stěny, ale on se ještě neprobral. Ležel na zádech, nahý, přikrytý jen lehkou přikrývkou přes boky. Ráno bylo chladné, ale pod přikrývkou se mu udělala výrazná, ztopořená bouře. Vdova se probudila jako první. Chvíli ležela tiše a dívala se na strop. Pak se otočila na bok a pohledem sklouzla dolů po jeho těle. Přikrývka byla nadzvednutá.…

Poznali se přes zprávy. Ne za pár vět. Trvalo to týdny. Její první zpráva byla krátká, ale promyšlená: „Hledám muže, který dokáže vést slovem. Nejen tělem. Hledám někoho, kdo mě dokáže spoutat, aniž by mě musel svazovat.“ Odpověděl jsem jí až druhý den: „Hledám ženu, která rozumí tomu, že pravá poslušnost začíná v hlavě. Pokud hledáš jen tvrdost, není to pro tebe. Pokud hledáš hloubku, piš dál.“…

Ronin a vdova z hor Ronin už tři dny putoval horami, když uviděl kouř stoupající z malé dřevěné chýše schované mezi stromy. Žena, která ho vpustila dovnitř, byla mladší, než čekal. Najednou se předklonila přes nízký dřevěný stůl, opřela se dlaněmi a pomalu rozkročila nohy. Kimono se jí zvedlo až nad boky. Před Roninem se otevřel pohled na její nahou kundičku plnou, tmavě růžovou, už zvlhlou. …