27 let, to máš pocit, že jsi nesmrtelný, že se tvé tělo umí samo opravit, a že ego je ta úplně nejvíc nejlepší sportovní výbava. Ale já nebyl hráč rugby. Nikdy předtím jsem si na nic takového ani nesáhnul. Nemám rád hry s míčem. Mám rád střelbu, zápas a šachy. Ale tehdy jsem se nechal přemluvit. A přemluvil mě chlap. Přesně ten typ, co na mě fungoval, ještě, než jsem to o sobě vůbec věděl. Byl to…

Firma mě v lednu poslala do Trondheimu, to je nádherný město na severu Norska, ale nikdo normální nemá v tuhle dobu důvod, aby tam jel, protože je tam hrozná zima a tři a půl hodiny denního světla. Lidi tam v létě jezdí obdivovat fjordy, to ale nebyl můj případ. Nikomu jinému se tam nechtělo a já byl ve firmě půl roku i s cestou a na rozdíl od ostatních dobře mluvím anglicky a německy. Jinou…

Letět na Kypr mimo sezónu má jednu výhodu a jedno velké minus. Výhoda je, že letiště jsou prázdná. Minus je, že přestupy jsou tak stupidně poskládaný, že jsem se místo v Larnace ocitl v Bejrútu, a měl pocit, že svět se rozhodl otestovat moji trpělivost. Seděl jsem v bejrútské tranzitní hale, popíjel mizernou arabskou kávu a snažil se nečíst e-maily z Prahy. A pak přišel WhatsApp. „Pane M.,…

Byl jsem připraven na ledacos. Na rozhovory o byznysu, na kulturní rozdíly, na citlivost kolem peněz i rodiny. Ale ne na to, že mě na videokonferenci přivítá chlap, který vypadá. jako kdyby ho vymodeloval někdo, kdo přesně věděl, co na mě zabírá. Mike. Synovec mého obchodního partnera, ortopeda z jedné bohaté oblasti Arabského poloostrova, kde mají lidé tolik peněz a tolik kil navíc že…

Když mi bylo dvacet dva, myslel jsem si, že jsem nesmrtelnej. Když mi bylo třicet tři, myslel jsem si, že jsem fakt chytrej, nechal jsem si udělat test inteligence, kterej změřil, že jsem geniální. Dal jsem si to v kanceláři na zeď. A když mi bylo čtyřicet čtyři, myslel jsem si, že už mě v životě nic nepřekvapí a ten výsledek testu jsem schoval do trezoru. A co teprve, když mi bylo ještě o pár…

Když mi David napsal, že jedeme na dva dny „na vnitro“, neptal jsem se na detaily. U něj se na detaily nehrálo. Buď jedeš, nebo nejedeš. „Bude tam výcvik policajtů,“ řekl v autě, jako kdyby hlásil, že stavíme na kafe. „Já to jen supervizuju. Ty budeš držet hubu a koukat, pičo.“ To mi teda mimochodem šlo vždycky líp než držet míč. Vyjeli jsme brzo ráno. Praha se teprve probouzela, dálnice…

Vysoký, ramenatý chlapi, zarostlí týpci, na kterejch jsem mohl oči nechat. No a protože byli bílí a bylo to mimo turistickou sezónu, bylo mi jasný, že jsou to ti, co přiletěli za mnou. Zdálo se to jako dobrej nápad, postavit odsolovačku se solárním pohonem a najmout si na to týpky z Česka. Tady na rovníku, mezi desítkami atolů a stovkami ostrovů, je ale každej dobrej nápad tak trochu velkej…

Je zvláštní, jak ti někdy stačí jen jeden člověk, aby ti rozbil rutinu, kterou sis celý život pečlivě budoval. U mě to byla notifikace z Grinderu na služební cestě na Kypru. Ještě jsem seděl v hotelovém lobby baru, když přišla první zpráva. Přijel jsem z letiště z Larnaky docela zmordovanej. Ale nadrženej zároveň. Mladý kluk, se kterým jsem si psal, poslal zprávu. Hodně mladý. Věk, který…

Do Moskvy jsem letěl poprvé. Bylo to v době, kdy jsem ještě měl pocit, že odvaha je víc než zkušenost, a že trh se dá pochopit rychleji, když se do něj člověk skočí rovnou po hlavě. No a Rusko pro mě tehdy nebylo ideologií ani historií. Byla to mapa možností, velká, hlučná a taky dost nečitelná. Starší kolegové mě varovali, abych se s nikým moc nepaktoval a držel se zpátky. Vyprávěli historky,…