Noc byla vlhká a tichá. Starý zámek stál jako strážce jiného času. Ona stála u brány, černý plášť se jí lepil na kůži. Nevěděla, co ji čeká. Jen to, že přišla dobrovolně. Touha v ní doutnala jako oheň pod popelem. Dveře zavrzaly a postava ve stříbrné masce jí beze slova podala ruku. Neřekl ani slovo, ale jeho dotek byl rozkaz. Šla. Sestupovali kamenným schodištěm dolů. Hlouběji. Každý krok byl…