Srdce mi bušilo až v krku, když jsem stál před masivními dubovými dveřmi bytu v centru města. Inzerát „Paní Kláry“ byl strohý, ale sliboval přesně to, po čem jsem v hloubi duše toužil – absolutní ztrátu kontroly a odevzdání se do rukou někoho, kdo nezná slitování. Když se dveře otevřely, veškerá moje odvaha se rozplynula. Klára byla vysoká, chladná a neuvěřitelně krásná. Na sobě měla černý…
Místnost voněla těžkou směsí kůže, cedrového dřeva a drahého parfému. Když za ním zapadly těžké dveře, věděl, že jeho dosavadní svět a svobodná vůle zůstaly venku na ulici. Paní seděla v křesle s vysokým opěradlem. Její pohled byl chladný, pronikavý a naprosto klidný. „Na kolena,“ pronesla tichým, ale nekompromisním hlasem. Nebylo prostor pro váhání. Klesl na kolena, pohled upřený k zemi, přesně…
