Octoberfest, festival plný piva, chlápků ve srandovních krojích a ženských v sexy tradičních oděvech. Tak nějak si to představuje každý chlap. Je to festival, divoký několikadenní mejdan v Mnichově. Není to úplně přesný popis, na druhou stranu, na každém šprochu pravdy trochu. Bylo září a já se s tehdejším přítelem, dnes manželem Hynkem vydala vlakem do Mnichova. Oba zbožňujeme pivo, podporujeme…

Asi se to někdy stalo i vám, něco si naplánujete a ono je to všechno jinak. Jsou změny pozitivní i negativní, příjemné, nepříjemné, neutrální, vtipné, trapné a tak bych tu mohla psát ještě dlouho. Možná se vám stalo, že jste nocovali někde, kde to nebylo v plánu, ať už vám ujel poslední autobus z kamarádčiných narozenin nebo jste v baru potkali chlapa, který se po fůře alkoholu jevil neodolatelně…

Píše se rok 2058, v každé domácnosti je alespoň jeden robotický vysavač nebo mop, umělá inteligence nám vybírá nejvhodnější filmy a seriály a většina populace nevychází z domova. Spousta věcí se sdílí, snad v každé ulici najdete nějaký ten pokoj, byt či dům na přespání, ulice brázdí autonomní sdílená auta, kola i koloběžky, kurýři jsou sdílení mezi restauracemi i kurýrními společnostmi, rozváží…

Na svou poslední dovolenou s rodiči nezapomenu. Jsme čtyřčlenná rodina, mě tenkrát bylo 21 a mé sestře 15. Byli jsme na dovolené v Egyptě v nádherném hotelu přímo na pláži. Pokoje jsme měli dva, rodiče svůj a my se sestrou svůj. Jsme na sebe zvyklé, sdílíme spolu i pokojíček doma. Má to své klady i zápory, konec konců jako všechno. V hotelu jsme bydleli teprve třetí den a na nástěnce se objevil…

Nikdy jsem nebyl příliš průbojný v oblasti podnikání a seberozvoje obecně. Nebo jsem si to o sobě myslel. Když jsme třeba na střední škole prodávali a nakupovali učebnice, na rozdíl od spolužáků, kteří dokázali po roce používání prodávat se ziskem, mě se to nikdy nepodařilo a byl jsem rád, že jsem neprodělal. V různých online hrách se mi prodávat a kšeftovat se zbraněmi a doplňky vyloženě…

Rozkaz zněl jasně: „Do konce měsíce vybrat loňskou dovolenou.“ Tak zavelel náš generální ředitel a já se jen usmál. Podobná nařízení jsou každý rok a podobné věci nikdo nebere vážně. Blížil se konec měsíce a začalo se šuškat, že nejde o žert, že to letos myslí opravdu vážně. Lidí v práci začalo ubývat a hrozilo, že tam pan ředitel zůstane sám. Jak to dopadlo netuším, přišel mi e-mail, že abych to…

Celý tento příběh by se nestal nebýt spousty snad až osudových náhod a faktů. Jsem z Pražského Žižkova, narodila jsem se tam a celý život tam žiji, chodila jsem tam do školy, na brigády, na mejdany i do barů. A protože Žižkov je v relativním centru Prahy, už jako malá jsem slýchávala různé příhody, báje a pověsti, že se v Praze kradou děti, že na Václaváku každý den někoho zavraždí, že je Praha …

Bylo horké červencové léto a blížila se naše první společná dovolená s přítelkyní a její čtyřletou dcerou z jejího prvního manželství. Nervozita stoupala a zatímco Terezka balila, bylo lepší nebýt doma a tak jsem šel v malou Justýnkou na dětské hřiště. Bylo naprosto irelevantní, zda by jsme zůstaly doma, pomáhaly balit nebo šly na procházku, vždy bych byl ten špatný. V prvním případě bych…

Jako každý sobotní večer i onoho dne jsem trávila svůj čas v saunovém centru. Jde o čas, kdy se kapacita celého světa milovníků střídání tepla a zimy sice naplňuje, ale není moc jiných možností, v pracovní dny bývám až do večera v práci a v neděli to vyjde na stejno. Těsně před naplněním limitu návštěvníků jsem vstoupila a jen se nenápadně smála všem těm, co čekali venku. Snad karma mě dohnala.…