Bylo mi devatenáct a v hlavě jsem měl víc hormonů než ekonomických pouček. Blížila se maturita a já se táhl chodbou k naší učitelce ekonomiky, paní Marešové, abych s ní vyřešil nějaké nesrovnalosti s testem co jsme psali - no spíš jsem teda chtěl ukecat lepší známku. Zaklepal jsem na dveře jejího kabinetu, ale místo hlasu mé učitelky se ozvalo sebevědomé „Dále!“. Otevřel jsem a zůstal stát jako…