Dá se žít ve třech?

Osobní zkušenost - dá. Mám vyzkoušeno dřív, než se zde zabydlela polyamorie. Mnoho mužů o tom sní, většina to nikdy nezažije, a co si budeme povídat, drtivá většina manželek o to ani nestojí, vykopla by s tím svým dveře, jen by na to pomyslel. A druhá věc, naprostá většina mužů nezvládne jednu ženu, natož dvě.

Aby to fungovalo, musí se potkat tři, kteří si skoro ve všem sednou. A to je jedna k milionu. Málokdy si sednou ti dva, natož někdo třetí. Nám se to podařilo, jak už to bývá, díky náhodě. V rámci podnikání jsme se seznámili, respektive to manžel navlekl, s jednou fajn blondýnou. Potkávali jsme se i na baru a manžel o ní pořád básnil, až jsem se s ní domluvila a jela s námi domů. Manžel byl šťastný, jako utržený ze řetězu, bylo z toho několik hodin sexu. Tedy s ní, já v roli pasivního pozorovatele, na mě se nedostalo. Trochu jsem byla naštvaná, protože jsem byla dost nadržená a hlavně- odstrčená. Ale chápala jsem zakázané ovoce, takže tolerovala.

A pak se to opakovalo druhý, třetí, desátý den. Už u nás zůstala. Chodili jsme všude spolu, jako tři partneři. Na oběd, na kafe, do baru. Začlenili jsme ji do našeho podnikání, bylo to fajn. Blbli jsme na cestách, doma, ve wellness. Bylo fajn, že se rozdělily domácí činnosti mezi dvě, tak úleva. I ve firmě. Večer sex ve třech, manže skákal z jedné na druhou, někdy jednu, když druhá neměla chuť, takže samá pozitiva. Spali jsme v jedné posteli, tak se často stávalo, že jedna se vzbudila a vedle se vesele šukalo. Taková super idylka. Ani my jsme nezůstaly pozadu, takže když jsme byly na něj naštvané obě, tak jsme si na truc vystačily ať už jazyky nebo připínacím. To se potom velmi rychle udobřil, má to něco do sebe, konkurence odbourává hádky a udržuje dobrou náladu.

Dokonce se nám sjednotily naše dny, takže pro jistotu měl doma dvě protivné megery. Všichni to o nás věděli, včetně mých rodičů. Někdo záviděl, někdo pomlouval, což šlo mimo nás, neboť k životu cizí lidi nejsou potřební. A takhle to šlapalo, zakázanému slovu jsme vysvětlili, že je to paní na hlídání, takže pro ně to byla teta chůva. Pohoda, dobrá nálada. Za dva roky jsem otěhotněla, trochu se mi změnily nálady, neměla jsem na nic pomyšlení ani chuť, byla jsem celkem nesnesitelná. Takže jsme se rozešli a to celkem ve zlém.

No, nic netrvá věčně, ani láska k druhé slečně. Kdybych neotěhotněla, možná by tu byla dodnes. Bylo to fajn, my se opalovaly na terase, manžel nás obletoval s drinky, masážemi. Za to mohl večer skákat z jedné na druhou a užívat si rozkoš jako Caligula. Vzájemná spokojenost. Rozhodně to není pro každého, náznak žárlivosti a je po všem. Ale za mě, bylo to super. Možná tím, že jsme byli mladší, ona svobodná, takže jednodušší pohled na svět. Ale vzpomínáme na to. Chápu páry, co tak žijí trvale. Nevím, zda by to vydrželo, možná že jo, možná že ne. Ale byly to dva super roky.