Kouzlo amatérů

Tohle je trochu divný, ale vlastně mám tyhle amatérské stránky ráda. Jasně, je tu kopa sraček a co hodinu tu kurvy někoho oberou o prachy. Jsou tu úchyláci co jsou za červeným nebo fialovým profilem, spammeři a vylízaný hlavy. Jakože je tu pár hovad a i lidí, co by jim psycholog prospěl. Každou chvilku trestný oznámení a to by byl podklad na trilogii… Ovšem na kladnou notu, je tu přehršeno i človíků, co zde otevřeně sdílí své tajnosti, úchylky a kdovíco. Dokud to není život anebo psychiku ohrožující, tak to přece neva! (Jo, nic nelegálního)

Dřív jsem měla tendenci dost často sama sebe sabotovat - teď už jenom někdy. V sexu, v životě, ve všem. Mohl za to můj ex a i to, jak působil na ostatní. Snažil se mi ovládat život a i to, co dělám a mám mít ráda. Experimenty? Neexistovalo. Moje divný záliby erotice? Že bych si měla zajít k psychologovi. Nechtělo se mi? Napráskal to doma, rodičům, přátelům.
Mohla jsem dělat nejlíp vše, ale stejně jsem byla podle něj málo. Měl hlavně jednu úchylku… macatky. Krom toho, že mě celý ty roky podváděl a vracel se a přesvědčoval, tak měl zálibu v tom, někoho vykrmovat a pak - protože neměl vlastní sebevědomí - za to i urážet. Dost mi to nadělalo všechno v hlavě paseku. Někdy Vám do hlavy tak dlouho někdo cpe svoje nejistoty, až jsou pak víc Vaše než jeho. Navenek to na sobě nikdy nedávám znát, ale dodnes mi děla problém i někomu napsat - se cítím, jak kdybych dolejzala.

Byla jsem z toho slušně v prdeli, až jednou… vlastně jsem si v práci zapomenula při cestě na nákup klíče od auta. Tehdy to byl snad Daewoo Matiz. Vtrhla jsem do kanclu a šla ke stolu. Sedávala jsem zády ke kolegovi - chodíval tam na přivýdělek k důchodu. Ve chvíli kdy jsem sahala pro klíče jsem koutečkem oka uviděla… kundu?

Kunda, kolega a kunda. Nechápala jsem, ale zalétla jsem očima na obrazovku a on zrovinka něco psal (teď už vím, že blog), ale v rohu obrazovky byla kunda. Nevím čí, ale týhle kundě děkuju.

Od té doby a po letech plných pochybností sama o sobě, jsem se tady poprvé cítila free. Nejenže moje hlava hltala to, jak jsme k sobě otevření. Nasávala jsem zkušenosti ostatních - zjišťovala, že pocity co mám, nejsou jenom moje a najednou jsem se necítila tak sama. Žádná otázka ani zkušenost tady nebyla hloupá anebo potupná. Stylem shit happens - se tu víc a víc dostávam ze svý uzavřený slupky.
Každej zde máme pár přešlapů, nikdo nejsme dokonalý - někdo je mnohem lepší než ostatní a něčí ego je zbytečně moc velký…

To jak tady rosteme společně, vyjadřujeme svoje názory a podporujeme se, je prostě kouzelný.
Je kouzelný, jak jsme jiní. Unikátní.

Sice jsem uzlík nervů a někdy mám pocit, že si o mě lidi za zády šuškaj, ale na druhou stranu, už míň.
Dokážu si zajít sama na společenský akce, nebojím se mít vlastní názory a už jsem se oprostila od dokazovaní ostatním, že na něco mám. Cítím se fajn, když dělám to co chci a nedělám co nechci. Umím říct ne - a vím, že pouhé “Ne.” je celá věta.

Hlavně díky Vám.