CHALUPA

Je tomu mnoho let zpět, když jsem se rozhodl vydat s amatérkami a amatéry na chalupu v horách. Bylo to staré, opuštěné stavení, které však tenkrát chytilo druhý dech a ožilo. Bydleli jsme všichni společně na samotě v lese, obklopeni stromy, hvězdami, sluncem i tmou. V zahradách poletovali polonazí andělé, na dvoře běhala prasata a souložilo se tu jako o závod.

Bylo nás mnoho. Byli jsme tam lidé zlí i dobří a všichni jsme věřili, že nám těch pár společných dnů přinese rozhřešení nesplněných snů, namasíruje ega, nebo že kouzelný trpaslík udělá cink a stane se zázrak. Sny se však ani tady neplnily, ega chřadla pod palbou sexu i alkoholu a kouzelný trpaslík na zázraky kašlal.

Široko daleko tam nikdo jiný nebyl, jen my, stará chalupa a naše tajemství dodnes uzavřená mezi jejími zdmi.

V krbu hořel oheň, dřevo praskalo a dým se valil mezi souložící chuchvalce nadržených lidí.

Vše tam tenkrát lehlo popelem.

Nikdo už na spáleniště pravdy nechodí, až na jediného muže, starého blogera, který mezi zrnky popela našel odpovědi a začal psát knihu …

„Netušila, jaký typ muže by pro sebe chtěla, neustále se zmítající v nebezpečné a pořád dokola rotující spirále virtuálna. Ničená chtíčem, masturbací i duševní slepotou hledala milence, který neexistoval. Našlapovala tiše na hřbitovní chodník z omšelého kamene a déšť z ní už dávno sloupal všechny iluze. Smýkla sebou po mokré dlažbě a padala ke studené žule, padala ke kříži, ke kterému měla být už na věky přikována. Silné mužské paže ženu zachytily jen okamžik před druhou šancí. Byly to paže muže, který pomohl a neprosil o poděkování …“

Ti, co stáli proti ní, do posledních okamžiků nevěděli, co chtějí. Teď už to ví.