Vzhled!

Není povrchnost chtít vědět, s kým jdu na rande

Budu upřímná: už mě trochu unavuje, jak se v seznamování pořád tváříme, že fyzická přitažlivost je nějaká trapná, nízká a morálně podezřelá věc.

Není.

A pokud si tohle někdo nechce přiznat, tak si podle mě jen lže do kapsy.

Začala jsem si s někým psát. A ne málo, několik dní v kuse. Bylo to milé, chytré, vtipné, přirozené. Ten typ komunikace, kdy si říkáte: “OK, tohle by mohlo být zajímavé i v reálu.“

Tak jsme šli na kafe.

A tam přišel člověk, který vypadal úplně jinak, než jak se po deseti dnech intenzivního psaní dalo čekat. Neměl ruku. Měl špinavé oblečení . Rozbitý poklopec. Špinavé boty. A celkově působil tak, že první dojem nebyl jen „není to můj typ“, ale spíš DOPRDELE, se tady právě děje??

A ano — zareagovala jsem špatně. Byla jsem ostrá, nepříjemná a vlastně dost hnusná. To mě mrzí.

Nejde jen o ruku. Jde o zamlčení.

Kdybych s tím člověkem řešila práci, zakázku, smlouvu nebo cokoliv jiného, je mi naprosto jedno, kolik má končetin.

Jenže tohle nebyla porada. Tohle bylo rande.

A pokud jdu s někým na rande, tak ano — zajímá mě, jestli mě ten člověk bude fyzicky přitahovat. To není zločin. To není povrchnost. To je doslova součást randění.

A hlavně: mě nezasáhlo jen to, že nemá ruku. Mě zasáhlo to, že za celou dobu nepadla ani zmínka o něčem, co je v osobním kontaktu naprosto nepřehlédnutelné.

To na mě nepůsobilo jako „chtěl dát šanci své osobnosti“. To na mě působilo jako zamlčení něčeho zásadního.

A ano, v kontextu seznamování to ve mně vyvolalo podobný pocit jako lež.

Handicap není problém. Netransparentnost ano.

Takže se Vás ptám, vadil by Vám fakt, že Vám druhá strana “opomněla” napsat že nemá například ruku, nohu, že je na vozíku atd???