Když jazyk útočí na identitu

Velmi často ve společnosti panuje narativ o trans ženách jako o "bývalých chlapech, přeoperovaných chlapech, chlapech s uřízlým..." apod. - jen na okraj, všimněte si toho zdůraznění síly slova CHLAP, právě ve spojení s transženou...nepoužíje se "muž", použije se to nejtvrdší označení muže, což je CHLAP. Být chlapem je skvělé, žádoucí, je to něco opravdu mužného a obdivuhodného, když se z chlapce stane chlap, když někdo dozraje do stádia silné mužské energie. Chlap je pro muže lichotivé označení. Ano. Ovšem pro transženu (ale i pro "cis" ženu) tohle označení znamená šlápnutí do nejniternejšího místa její bytosti. Do jádra toho kým ona je. Ale to odbíhám...

...jak je to tedy se správným přijetím translidí? Nejde o popírání fyziologické reality. Transžena má mužské chromozomy, nemá dělohu, nemá typickou ženskou stavbu těla...atd. Tyhle fyziologické tělesné znaky jsou a vždy budou v základu mužské a je třeba to přijmout jako realitu, ne to popírat a tvářit se, že to tak není. Co ovšem je potřeba je neignorovat to podstatnější a sice kým člověk je uvnitř. Ta vnitřní osobnostní polarita, či identita...není lehké pro tento element najít správné slovo, protože to obecně společnost dráždí, prostě většina lidí při hodnocení člověka zůstává u fyziologických faktů.

Být trans neznamená popírat tělo. Znamená to nepopírat rozpor mezi tělem a vnitřní vrozenou identitou. Pokud tedy někdo mluví o transženě jako o "bývalém chlapovi", pak popírá její vrozenou identitu a v tomhle bodě vzniká konflikt a něco, co této bytosti ubližuje na té nejhlubší úrovni. Dopad na duši transženy je stejný a pravděpodobně i horší než u "cis" ženy- vzhledem k tomu, že celý život bojuje o to, co má většina lidí automaticky, tj. přijetí toho nejbazálnějšího základu toho kým člověk je. Je to také dosti podobné jako říct muži "ty nejsi chlap". Je to útok na samotnou podstatu bytí.

Transženy tedy nejsou bývalí chlapi, pouze jejich tělesné fyziologické znaky vychází z mužského základu, který nelze změnit. Lze jen do určité míry upravit tělo tak, aby se přiblížilo vnitřnímu vrozenému nastavení a umožnění života co nejvíce v souladu s tím kým člověk je uvnitř. Příjetí takové bytosti tedy nemá být postavené na popírání fyziologické reality, ale přijetí skutečnosti o tom, s jakou vnitřní identitou se narodil a kterou nelze žádnými nástroji změnit. Pro zařazení člověka (sociálně, lidsky) je tedy klíčová identita, ne jen tělo. Nejde tedy o popření biologie, ale o určení, podle čeho člověka číst jako bytost.

Objektivní popis transženy tedy není "bývalý chlap, přeperovaný chlap atd." ale žena, která se narodila v nesouladu s polaritou svého těla.