Korporátní teambuilding...

Tak si sem odložím novej zážitek. V pondělí a úterý jsme měli firemní teambuilding. Nebude to žádná extra porno historka, protože jsem tam furt ve zkušebce a snažil jsem se působit jako slušnej a použitelnej člen společnosti, ne jako člověk, kterej po třetím rumu tancuje nahej na stole. Ale musím uznat, že mě to překvapilo víc, než jsem čekal.

Normálně jsem celkem introvert. Teda pokud do mě nenaleješ přiměřený množství alkoholu. Nebo nepřiměřený, podle situace. Do teď jsem byl zvyklej na teambuildingy ve starý práci, kde se jelo někam na víkend s pár lidma a občas i s děckama. Taková rodinná pohodička. Tady? Padesát lidí. Regulérní sociální gangbang pro personalistky. Celý postavený na tom, aby se každej bavil s každým a nikdo se nemohl schovat do kouta a dělat, že si jde jen pro pivo.

Hlavně pro mě to bylo takový dobrovolně povinný, protože jako novej kus ve firmě se prostě musíš ukázat. Největší dilema přišlo ještě doma. Co si vzít na sebe. Chvíli jsem koketoval s myšlenkou vytáhnout košili a dělat seriózního manažera, ale pak mi naštěstí došlo, že bych vypadal jak kokot, tak jsem vzal obyčejný triko. A ukázalo se, že to bylo správný rozhodnutí.

Musím říct, že bylo docela osvěžující vidět šéfy a ředitele v normálním režimu. Žádný meetingový ksichty a korporátní kecy, ale normálně tam seděli, chlastali, hráli na kytaru a řvali „...hů a hů, sovy v mazutu houkaj..." od Tří sester. Prostě víc cool, než jsem čekal. Přednáška o whisky a degustace, kterou rozjel ředitel mi přišla taky stravitelná :) A samozřejmě začaly padat historky. Třeba o kolegovi, kterej šel hrát schovku tak poctivě, že se vyslíkl do naha a zavřel se do ledničky. Jenže lidi ho po chvíli přestali hledat a borec tam málem chcípnul jak zapomenutej nanuk.

Celkově to ale byla fakt příjemná jízda. Veškerá moje úzkost a přemýšlení „kurva proč tam vlastně jedu“ zmizely asi deset minut po příjezdu, jak se začalo řešit naražení sudů. A myslím, že příště už pojedu dobrovolně i bez nátlaku HR.

A stejně je fascinující, jak funguje alkohol. Přes den tam byly kolegyně. Po půlnoci najednou nějaký sexy ženský. Úplně jiná firma. Minimálně tři byly vyloženě bratelný, ale tohle mám teď sám od sebe zakázaný, takže jsem jen spořádaně seděl, pil a pozoroval ten firemní ekosystém. Různý narážky, podezřele dlouhý objímačky, nekorektní a sexistický humor… prostě taková ta atmosféra, kdy všichni dělají, že se vlastně nic neděje, ale kdyby to nebyla firemní akce, tak část lidí skončí do rána nahá v hotelovém wellness.

A vlastně ještě jedna věc mi na tom celým udělala radost. Po dlouhý době můžu úplně upřímně říct, že zase miluju svoji práci. Fakt. A čím dál víc vidím, jak strašně dobře jsem udělal, že jsem vypadl z té staré. Člověk si někdy zvykne na prostředí tak moc, že ani nevidí, jak ho to pomalu vysává. Tady mám po dlouhé době pocit, že se zase někam posouvám, že mezi lidma není jen parta vyhořelejch zombie čekajících na výplatu a páteční pivo. A je až vtipný, jak moc ti změní náladu, když ráno nevstáváš do práce s pocitem „tak zase do tý píp“, ale vlastně se docela těšíš.

A cesta domů po posledním dni byla taky výživná. Původní plán byl jasnej. Přijet domů, otevřít notebook a začít hasit nastřádaný maily jak správnej korporátní otrok. Jenže jsem měl tak kvalitní kocovinu, že jsem se na to regulérně vysral. Cestou jsem zastavil u lomu a skočil nahej do vody. A musím uznat, že to bylo skoro spirituální. Krásně čistá ledová voda, ticho, nikde nikdo, totální restart hlavy. Jedinej problém byl, že jsem nějak zapomněl, jak kurevsky tvrdá umí být voda, když skočíš ze skály a hlavně nemáš na sobě plavky. Takže zatímco duše zažila očistu, koule dostaly regulérně na koule.