Frazeologická jednotka

Obeznámení se s novými legislativními právními předpisy zabere vždy hodně času a je zapotřebí mít k tomu klid. Já to řeším tak, že si v práci vyjdu s lejstry nebo tabletem na terasu a u kávičky si čtu a dělám poznámky. Několik dní zpátky mě z takového administrativního usebraní vyrušil rozhovor dvou kolegyň.

„Já bych šoustala jak plemenná klisna,“ promluvila ta první.

„Jo, děvče,“ ozval se hlas té starší, „a co ti brání?“

„Prosím tě a můžeš mi povědět s kým asi?“

„Seš hezká holka, můžeš jich mít na každý prst deset. Porvou se o tebe.“

„Hmm, myslíš ty uslintané rádoby chlapy z kanceláří, co by ti nejraději hned sáhli pod sukni!?,“ takřka s odporem pronesla mladší.

Rozhodně to byl zajímavější dialog než ty právní předpisy, ale k mému žalu jak z ničeho nic začal tak rázem skončil a já již v mých představách spřádal nitky, jak bych jí mohl její kopulační přání splnit. Nic na plat, studium počká, a již se plížím ke dveřím účtárny.

„Dámy,“ začal jsem s úsměvem na rtech, „chci se zeptat, jak na tom stojíte s kalkulací těch nových služeb?“

„Tak aby bylo jasno,“ reagovala opět ta mladší, „tady se slušně zdraví když někdo vstoupí.“

„Dobrý den, dámy,“ poopravil jsem se, „chci se...“

„Má bába říkávala,“ skočila mi do řeči, „že i skot skloní hlavu, když vchází do chléva,“ odbila mě moudrostí starých rodičů.

„A já za mých mladých let,“ kontroval jsem, „jsem znal jistého handlíře, který jednou řekl, že i ta nejlepší plemenná klisna stojí za hovno, když všechny hřebce jenom kouše.“

Vice versa.