Líbej mě, prosím!

Dneska jsem měla těžkou noc, takže nečekejte dokonalý blog plný vtipných průpovídek a lehce sarkastických poznámek.

Stává se vám někdy, že se vám zastaví čas?

Mluvíte s někým s kým se vidíte poměrně často, nikdy vás v jeho přítomnosti nenapadla jediná neřestná myšlenka (nebo možná i napadla, kdo by to sledoval) a pak to přijde.

Na jeho rtech zůstane drobeček, špička jazyka vykoukne a zkušeně, naprosto neomylně olízne hranici rtů.

Vaše oči se zaměří na plnost a hebkost těch rtů, snažíte se vnímat co říká a nezírat mu na rty. Pohled zaměříte do očí, pokoušíte se poslouchat slova, ale vaše fantazie už je na cestě někam úplně jinam.

Dnešní noc jsem, možná i díky tomuhle zážitku, prolíbala.

Ne, nemusíte mi závidět, žádná divoká noční líbačka se spoustou chlápků v baru, ani něžné okusování s domácím protějškem. Jen se mi celou noc zdálo o líbání.

Různé situace, různé rty, různé líbání.

Něžně, nedočkavě, jemně, nechyběly doteky prstů na rtech, jemné kousnutí do rtu, tahle noc měla prostě všechno.

Teoreticky.

Výsledkem je ale pouze to, že od rána myslím poměrně intenzivně na líbání.

To je totiž taková činnost, co si sami neuděláte.

Mám chuť na orgasmus, pohoda, pár zkušených pohybů rukou, oblíbená hračka, sprcha nastavená na větší proud a je po problému.

Chci probírat nesmrtelnost chrousta, není problém, napíšu svému kamarádovi a probereme všechno od sběratelských kartiček až po světový mír.

Toužím po náhledu do mužských hlaviček, jasně, dám se online a odemknu zprávy.

Ale líbání? Ani omylem, na to je prostě potřeba ten druhý člověk, šokující zjištění.

Jak moc důležité je pro vás líbání? Je to vrozené umění nebo člověka formují jeho prožitky? Podařilo se vám někdy změnit u někoho styl jakým líbá?