CHTĚJÍ BÝT ŠUKÁNY...

Píšou, jak chtějí být šukány… a pak couvnou

Žena napíše dlouhý, detailní, špinavý blog nebo povídku. Popíše, jak chce být ohnutá přes stůl, jak chce mít ruce za zády, jak chce, aby jí někdo držel za vlasy a říkal jí, že je jeho čubka.

Někdy to napíše tak dobře, že člověk při tom má stojáka. A pak přijde ten moment, kdy se má ta fantazie stát realitou. A najednou je ticho. Nebo výmluvy. Nebo „teď mi to tak nepřijde“. Nebo „jsem unavená“. Nebo „mám v hlavě zmatek“. Nebo prostě jen zmizí. A já si říkám: Proč to kurva píšeš, když to nechceš? Není to o tom, že by ženy neměly právo změnit názor. To samozřejmě mají. Problém je v tom, že spousta z nich píše svoje fantazie jen pro vzrušení a pozornost, ne proto, že to opravdu chce realizovat. Je to pro ně bezpečné. Sedí doma, píše, jak chce být použita, masturbuje nad tím, kolik mužů to čte… a pak, když má přijít reálný chlap, který to chce udělat, najednou couvne.

Najednou je z ní „slušná žena“, která „to takhle nemyslela“. Najednou má „hlavu plnou cymlů“. Najednou „není připravená“. A přitom ještě před týdnem psala, jak chce mít péro až v krku a ruce svázané. Upřímně? Tohle chování je nefér. Ne vůči mužům, ale hlavně vůči sobě. Protože ty ženy, které to dělají pořád dokola, si pak samy ničí možnost prožít to, co opravdu chtějí. Protože si to nikdy nedovolí. A pak jsou tady ty druhé. Ty, které to myslí vážně. Ty, které napíšou fantazii a pak mají odvahu říct: „Tak jo, pojďme to udělat.“ Ty jsou vzácné. A ty stojí za to. Zbytek? Jen píšou. A couvají.

Takže až příště budete psát, jak vás někdo má ohnout přes stůl, držet za krk a šukat vás jako děvku… zeptejte se sami sebe:

Chceš to opravdu? Nebo ti stačí, že to čtou? Protože někteří muži už se nenechají napálit další rychlovkou.