Myšlenky v otevřeném vztahu...

Rok máme s přítelkyní otevřený vztah. Teda vlastně ani nevím, jestli se tomu říká otevřený vztah. Pro mě je to prostě vztah. Otevřený je od začátku, takže jsme nikdy nic neotvírali. Nebylo to ani tak, že bych přišel s tím, že chci další ženský a začal ji přesvědčovat, že je to vlastně strašně progresivní. Prostě nám oběma přišlo přirozenější nic si neslibovat a neřešit sex jako něco, kvůli čemu se má bourat jinak fungující vztah.

No a teď se mi začaly dít v hlavě takový zajímavý kraviny. Přítelkyně se chtěla vykecat z nějakých věcí, ale občas jsme se kvůli tomu spíš pohádali, než že by jí to pomohlo. Tak si řekla, že si najde kamarádku. Přes Tinder. Jak už to tak bývá, našla si kamaráda. Což mě vlastně nemůže ani překvapit, protože když jsem si hledal kamaráda já, taky jsem skončil u kamarádky. A jak už to tak někdy bývá, občas spolu skončíme i v posteli. Všechno vlastně podle pravidel, která jsme si nastavili.

Vtipný je, že mně vůbec nevadí, že se spolu vyspí. Fakt ne. Mnohem víc mě dokáže rozhodit představa, že spolu jdou venčit psa. Nebo že spolu hlídají děti. Nebo že spolu prostě tráví úplně obyčejný odpoledne. A někde vzadu v hlavě se ozve takovej malej zmrd a začne šeptat: "Hele... a co když zjistí, že se s ním žije líp?" Přitom sex? Nad tím mávnu rukou. Jo, a vlastně mě zarazila ještě jedna věc. Ani ne to, že spolu spali. To jsme přece oba věděli, že se může stát. Spíš to, že mi to neřekla ani předem, ani hned potom. Ne proto, že bych jí to chtěl zakazovat nebo schvalovat. Jen prostě mám rád, když o těchhle věcech vím. Hlavně jsem to stejně poznal. Prostě to z ní vyzařovalo :) A vlastně mi došlo, že mě nerozhodil ten sex. Rozhodilo mě to, že jsem měl pocit, že se něco děje za mými zády, i když reálně nebyl důvod to tajit.

Řekl jsem si, že nejlepší bude přestat nad tím jen přemýšlet a prostě to zkusit otočit i z druhé strany. Tak jsem navrhl, že bychom mohli někam vyrazit s mojí milenkou, se kterou se vídám asi šest let. Ony se už dřív potkaly, takže to nebylo žádné seznamování naslepo. Přítelkyně napsala i jemu, že se může přidat (jako podle mě on nechce a chce ji mít prostě sólo pro sebe, což celkem chápu a dle předpokladu napsal, že se mu to nehodí). Nakonec jsme vyrazili k vodě. I s dětmi. Ty se viděly poprvé. Samozřejmě jsme před nimi nedělali žádný partnerský divadlo, to mi přijde jako blbost.

Ale stejně jsem zjistil, že řeším úplný kraviny. Je v pohodě obejmout přítelkyni? Mám jí dát pusu? A co když obejmu milenku (ve chvíli kdy budem bez dětí)? Nebude to někomu nepříjemný? Tak jsem si nakonec automaticky držel odstup od obou a jediná pusa s milenkou proběhla cestou pro auta, když jsme se na chvíli vzdálili. Což je docela vtipný, když si uvědomím, že sex s ní mi přijde úplně normální, přítelkyni to nevadí, ale jedna pusa před přítelkyní mi najednou přijde jakože moc.

Vlastně vůbec nevím, jestli chci, aby se tyhle světy potkávaly častěji. Na jednu stranu mi přijde strašně fajn, že se nemusí tvářit, že o sobě nevědí. Na druhou stranu sladit čtyři dospělý, děti, práci a všechny termíny je logisticky skoro větší úlet než samotný otevřený vztah. A vůbec netuším, jak by mi bylo třeba někde bez dětí, kdybych dal přítelkyni pusu před milenkou. Nebo naopak. Popravdě bych je měl ideálně v posteli všechny najednou, ale to je taková má "romantická" představa, kterou vlastně nepotřebuju realizovat právě pro to, jak složité to celé je, mnohem praktičtější je se rozdělit :)

A pak je tu ještě jedna věc. Toho kamaráda od přítelkyně jsem ještě nepotkal. Ne proto, že bych nechtěl. Naopak. Klidně bych s ním zašel na pivo. A kdyby přeskočila jiskra, tak... no, on na to bohužel nebude... Jenže on očividně nemá moc potřebu mě poznat. A to je vlastně taky v pohodě. Jen mě baví sledovat, jak máme každej ty hranice nastavený úplně jinak.

Takže vlastně ani nemám žádnou pointu. Spíš mě zajímá, jestli někdo z vás něco podobnýho zažil.