Kdo je vlastně „kurva“ .. ?

Existují slova, která používáme s naprostou jistotou. Kurva. Kurevník. Děvka. Děvkař. Vyslovujeme je s pocitem, že jejich význam je naprosto jednoznačný a že každý přesně ví, koho označují. Jenže čím jsem starší, tím méně jsem si jistý, že jim vlastně rozumíme.

Na první pohled se zdá být odpověď jednoduchá. Kurva je přece žena, která prodává své tělo za peníze. Společnost se na tom víceméně shodla, zákony si s tím nějak poradily a většina lidí má pocit, že tím je celá otázka uzavřená.

Jenže co když není?

Představme si dvě ženy. První otevřeně řekne, že za dvě hodiny svého času chce určitou částku. Nic neslibuje, nehraje si na osudovou lásku, nemluví o společné budoucnosti ani o tom, že jste ten jediný. Nabízí službu, stanoví cenu a nechá na druhém člověku, jestli ji přijme.

Druhá žena o penězích nikdy nemluví. Mluví o citech, porozumění, společných snech, důvěře a budoucnosti. Po několika letech však odejde s domem, autem, polovinou majetku nebo alespoň s vědomím, že z druhého člověka získala všechno, co získat chtěla.

Který z těch obchodů byl vlastně poctivější?

A kdo je tedy kurva?

Stejnou otázku bychom ale měli položit i mužům.

Je kurevník muž, který zaplatí za sex a druhý den jde každý svou cestou, aniž by komukoli něco slíbil? Nebo ten, který několik let udržuje vedle sebe několik žen, každé z nich vypráví jiný příběh, každé slibuje budoucnost a od každé si bere pozornost, oddanost, čas i naději, aniž by kdy zaplatil jedinou korunu?

Možná jsme si totiž spletli prostředek s motivací. Jedna žena prodává sex, jiná prodává iluzi. Jeden muž si kupuje hodinu tělesné blízkosti, jiný několik let naděje, že jednou bude milován. Oba obchody mají svou cenu. Jen jeden z nich je napsaný na účtence a druhý se splácí po malých částkách celé roky.

Nechci tím obhajovat prostituci. Stejně tak nechci odsuzovat manželství nebo vztahy. Jen si čím dál častěji všímám zvláštní věci. Lidé se velmi rádi pohoršují nad obchody, ve kterých figurují peníze, a přitom téměř bez povšimnutí přecházejí obchody, kde se místo peněz platí důvěrou, časem, samotou, pocitem viny nebo nadějí.

Přitom právě ty bývají mnohem dražší.

Za peníze si člověk může koupit hodinu.

Za falešný slib může zaplatit deset let života.

Obchod mezi lidmi totiž nemusí probíhat za bankovky. Někdo obchoduje se sexem, jiný s pozorností, další s obdivem, pocitem viny nebo osamělostí. Jsou lidé, kteří prodávají své tělo, a jsou lidé, kteří prodávají budoucnost, o níž už dávno vědí, že nikdy nenastane. A právě ten druhý obchod bývá někdy mnohem dražší, protože se neplatí peněženkou, ale důvěrou, časem a kusy vlastního života.

Čím déle žiju, tím méně mě zajímá, kdo s kým spí.

Mnohem víc mě zajímá, kdo s kým obchoduje.

Možná jsme totiž celé roky odsuzovali špatné lidi. Možná není největším hříchem prodávat své tělo za předem známou cenu. Možná je mnohem horší prodávat city, které ve skutečnosti nikdy neexistovaly, nebo naději, o níž od samého začátku víme, že ji nikdy nenaplníme.

A pokud je to pravda…

pak se nemohu zbavit jediné nepříjemné otázky.

Kdo je vlastně kurva? Ten, kdo otevřeně řekne svou cenu… nebo ten, kdo ji celý život pečlivě schovává?