Nymfomanka do důchodu

Kdy si holka žije v přesvědčení, že je nymfomanka, a pak potká Satyra? Nebo už jsem prostě moc stará? Ksakru, já nevím, tak od začátku.

Na to, že jsem nymfomanka, jsem nějak omylem přišla přesně před deseti lety. Vím to přesně, protože hra Pokémon GO zrovna slaví desetileté výročí. A to vyprávění, jak vám trenéři pokémonů změní život, by bylo asi na celou sérii :D

A teď střih do současnosti. Včera jsem spala u svého dokonalého milence, kterého už jsem si sice našla na seznamce (jak jsem ho našla, už jsem tu psala), ale nebojte, pokémony hraje taky.

Sex byl šestkrát, což je sice v pohodě, ale každé jedno číslo trvalo minimálně jeden díl Zaklínače. Takže kolem hodiny. Dobře, jsem možná trošku nerd, když to měřím podle Netflixu, ale věděl, do čeho jde. Jako ne že by mě nutil, kdybych nechtěla, tak asi i přestane. Dneska mě dokonce obvinil, že jsem ho pořád provokovala já (což popírám, protože minimálně 2x mě vzbudil). Každopádně jsme prosexovali minimálně sedm hodin. Já jsem úplně mrtvá a on? On je naprosto v pohodě.

A tady se dostávám k jádru pudla. Kde je tady ta pomyslná hranice libida? Co definuje něčí sexualitu? Je to vnitřní nastavení, nebo jenom to, na koho zrovna narazíte?

Totiž, on nefetuje ani nepije alkohol. Což to druhé mi mimochodem dost vadí, zatracený abstinent. A druhá stránka věci je, že je o deset let mladší.

Takže, kde je pravda? Začínám být na tyhle párty už prostě stará a tělo mi dává najevo, že věk nezastavíš? Nebo mě jenom po deseti letech sebevědomého nymfomanského přesvědčení srazil na kolena mýtický tvor v plné síle? Máme vůbec šanci udržet tempo s mladší generací, když do toho člověk nemůže zapojit ani ten alkohol, aby se měl ráno na co vymluvit? A co je nakonec horší? Zjistit, že vaše libido má své limity, nebo to, že vás utahal střízlivý chlap?