Zkušenosti z reálného rande

Pojďme si napsat, o našich zkušenostech z rande.
Přeskočme místní slibotechny a virtuality a zkusme se pověnovat tomu, kdy
fyzický člověk opravdu na rande dorazil.

Na úvod chci zdůraznit, že nemusí jít nutně jen o negativní zkušenosti.
A taky prosím nikoho nejmenujme.
Berme to tak, že se třeba někdo může něco naučit, poučit, když si počte u ostatních.

Abych začal u sebe:
Je to mnoho let kdy jsem randil. Teď mám celkem fajn vztah, super dítko.
Každopádně doteď občas koukám i civilních seznamkách co jsou lidé schopni
(ne)vymyslet, nebo jak se seznamovat.

Rozhodně nechci nikomu říkat co a jak má dělat, jediné co snad, že se může zamyslet
zda něco neudělat jinak.

Další věcí je, že nejsem žádný svůdník, ani lev salónů a teď si spíš užívám rodinný život,

radosti i starosti. Relaxuju u vaření, hudby, trochu příroda.

Tak co se týče seznamování obecně, v reálu mi to nikdy nešlo a tak jak spousta lidí teď,
bral jsem už před lety jako pozitivní možnost online seznamování.
Tehdy ještě nebyl ani facebook, frčel xchat, icq a jiné platformy.(nechci dělat reklamu)
A samozřejmě jsem se časem dopracoval i sem.

Ani už nevím kde jsme si psali, slečna projevila zájem a tak jsme se domluvili že za ní dojedu.
Auto nemám, vlak jel cca 1,5 hodiny, tehdy nebyly ani chytré telefony, měl jsem klasicky telefon
a naivní blb a možná nadržený puberťák jsem se slečnou ani nevyměnil číslo.
Znali jsme se tuším jen z chatu a nějakého kecálka.
Jediná moje záchrana byla, že jsem měl pracovní ntb a k tomu modem.

Dojel jsem do onoho města, vystoupil z vlaku a byli jsme domluveni že slečna počká na nádraží.
Samozřejmě nečekala. Rozbalil jsem modem, ntb a píšu kde je. A ona že je někde ve městě s
kámoškou ať dojdu za nima. Město jsem vůbec neznal, nějak jsem se zorientoval.
Došel do dané hospody a slečna nikde. Opět jsem vytáhnul ntb a píšu kde je.
A ona na to že se jí nelíbím, že mě viděla.
Ok vrátím se na nádraží a tam zjistím, že vlak jede až další den.
Našel jsem si hotel, přespal a jel domů.

Bylo to pro mne poučení, že ať už to byla slečna, nebo ne, nemám být takový blb.
Ale je pravda, že tehdy mě to víc mrzelo a holka to mohla říct dřív.

Od té doby jsem byl v seznamování opatrnější a také naopak jsem prostě slečně poslal,

své celkem aktuální foto a chtěl jsem foto od ní.
Taky jsem se naučil fotky googlit, takže když mi foto poslal projel jsem ho googlem
a případně jsem viděl, že je stažené.

Zrovna tak jsem se naučil slečnu prostě slušně pozvat na kafe, čaj někde v místním městě,
abychom případně oba měli lidi kolem sebe a otevřené zadní vrátka.

Také jsem se naučil netlačit na pilu. Co se týče amíků, profil jsem měl vyplněný, koníčky, i blog a raděj jsem si říkal, že uvítám ženu, co projeví opravdový zájem a trochu pochopí kudy se ubírám.

Pak vesměs ta rande byla pozitivní. Netvrdím, že vždycky klapnula, ale myslím si, že přinejmenším jsem se rozcházel vždycky v dobrém (myslím z rande), ale v podstatě i ze vztahu.


A co Vy a Vaše reálné pozitivní, či negativní zkušenosti ?
Podělíte se o to, kdy to dospělo alespoň k reálnému rande a protějšek opravdu dorazil ?
Máte nějaké poučení, které by jste chtěli sdělit ?
Anebo třeba obecněji, co by protějšky (muži, ženy) měly a neměly dělat, ať už na rande nebo před ním ?