Byl jsem s nimi ...

Miluji road movie filmy. Nespoutanost, porušení pravidel, žít okamžikem, slunce nad hlavou.

Pár dnů volna mi ještě zbylo po dovolené, kterou všichni dobře známe. Musíme vidět tohle a tamto, horko, pláž, turisté ... Nepřemýšlel jsem dlouho, spacák a nějaké prádlo jsem bez ladu a skladu hodil do kufru auta. Neměl jsem cíl.
Jel jsem s hlavou prázdnou a najednou byl večer. Opřel jsem se zády o auto na kraji cesty někde na Vysočině.

Vlastně jsem nebyl až tak nevybaven, v kufru jsem vezl pakl piv pro tchána, které jsem mu zapomněl dát. Ten večer jsem to teplé pivo z kufru otevřel. Dumal jsem u líného západu slunce nad životem, ale neustále mi skákaly do myšlenek výjevy žen, které jsem v životě potkal. Ne všech, jen některé, ani nevím proč.

V tu chvíli mě to napadlo: co takhle si udělat cestu po svých láskách?

Druhý den mě probudil traktorista, který nemohl projet lesní cestou.

Ne, nechtěl jsem ji vidět, chtěl jsem být jen sám se sebou, a potřeboval jsem cíl.
Víte co je brutální? Když stojíte někde poblíž adresy té ženy a říkáte si "Tady jsem klidně mohl bydlet.", "...támhle bych chodil se psem.". Popojel jsem až na konec ulice a povečeřel rohlík z nedalekého obchodu. Dal si další teplé pivo a s pohledem na ten dům jsem šel spát.

Byl jsem těch emocí tak plný, že jsem tápal ve snech a procházel se životy snad nás všech. Spal jsem vůbec? Byl to zvláštní pocit odosobnění, kde se mi svět slil do jednoho místa a okamžiku. Meditace?

Ráno jsem projel kolem "toho" domu skoro bez emocí. Teď si říkám, "Snídala tam?" "Spala ještě spokojeně v posteli?".

Další cíl už nebyl tak zřejmý. Vlastně mi stačilo zastavit u rybníka poblíž místa kde bydlela mně další milá žena, a já si vychutnal jen den u vody a poslední sluníčko na hladině. Dva dny sám se sebou, spoustou vzpomínek, a nakonec se ve mě uklidnila jen jedna myšlenka, jen jeden pocit, že ona možná zná i tohle místo a někdy sem zajde...

Jel jsem domů, projel jsem kouskem sebe, kilometry někde jinde mi daly čichnout něčeho hodně zvláštního i ujetého, něčeho co se prostě nedělá.

Road movie s kusem podivnosti, ale hlavně sám se sebou. Ten mix dotyku minulosti mám doteď v sobě a kéž bych to uměl lépe popsat ...