sen

Dnes se mi zdál sen ...

Jdeme noční ulicí ...

Jehlové podpatky ťukají svoje "klapy-klap" do nočního ticha, síťové punčochy zvýzazňují dlouhé nohy které mizí nahoře v čermé lakované sukni. Černý korset jenž stahuje průsvitnou krajkovou halenku s dlouhými rukávy v nímž se houpou velká ňadra ... Na krku pak široký cvočky pobitý obojek, od nějž vede vodítko do Pánových rukou. Dlouhé černé vlasy s červeným melírem ho příliš nezakrývají, protože jsou na zádech staženy do ohonu rudou krajkovou stuhou. Jdu pár kroků napřed a můj Pán zkoumavě hodnotí ladnost chůze, pohyb zadečku ... Krátké cuknutí vodítka mi přikáže stát. Poslušně stojím a cítím, jak mne zezadu Vaše ruka svírá a hladí pod sukní. Do ucha mi zazní ůsečný rozkaz: "dolů a kuř!" Ihned si dřepnu, otáčím se a rozevírám Váš poklopec zatímco slyším, jak si zapalujete doutníček. Mé prsty s rudými nehty se obemknou kolem kořene Vašeho mužství a rty se přisají na jeho žalud. Kouříme. Zatímco nahoře se pravidelně rozsvěcí světýlko ohně doutníku, dole se blíží pulsující mužství k velké ejakulaci. Moje uši sevřou Vaše ruce a já cítím, že mne nenecháte uniknout. Žalud mi vjíždí až skoro do krku a vzápětí mne zaplavujete svým velmi horkým a šíleně hořkým semenem. Dusím se, polykám jak to jde, ale je toho mnoho. Z koutku mi vytéká pramínek, ale Váš prst mi ho stírá zpět k ústům. Konečně je celý úd očištěn a olízán a Vy si jej zapínáte do kalhot jako by se nic nestalo. "Sprav si rtěnku, čubko!" Řeknete mi jen krátce a cuknutí vodítka mi dává příkaz vstát. Poslušně vstávám a vytahuji z kabelky zrcátko, rtěnku a vzápětí i odličovací kapesníček, když zjišťuji jak vypadám. Rychle se dávám do pořádku vděčná tomu, že jste si vybral k této chvíli místo v blízkosti silné lampy kde na sebe vidím. Z blízkého průjezdu se ozývá potlesk a nějaký puběrťák hlásí "taky bych si takovou kurvu nechal líbit" a já jen klopím hlavu rudá až po kořínky vlasů. Doufám, že rychle odejdeme, ale slyším Váš klidný hlas jak říká: "dej dvě kila a udělá ti to taky" ... Překvapením zalapám po dechu a zpod víček se vyčítavě dívám k Vám, můj Pane. Našěstí mám tentokrát kliku a je to jen další hloupý mluvka, který z nabídy rychle vycouvá. Nic neřekl ale je slyšet jeho vzdalující se kroky. Jsem tomu ráda a zase zvedám hlavu. Váš hlas mne ale zarazí. Moc se neraduj čubičko. Dnes nekončíme tady, ale jdeme dál. V klubu už na nás čekají. A já vím, že je zle. Ale cítím jak mne mezi nohama vlastní vzrušení usvědčuje ze lži, když hlava chce utéci. Pokorně se lehce ukláním a říkám: Jak si přejete, můj Pane".

Jen pro mého Pána
napsala a poslala
čubinka
Petra