První rande s Královnou 3.část

Při stisku kladl ocas již mírný odpor a bylo třeba vynaložit trochu síly. Zmrd se zavřenýma očima lehce zaskučel, když ucítil chladné
čelisti na svém ocase, jak se do něj zahryzávají. Když byly kleště dovřeny,
bylo již na první pohled vidět, jak se čelisti silněji zarývají do tvrdého ocasu a jak je v místě sevření lehce zploštěný.

Královna začala opět mírnými pohyby ocas kleštěmi honit. Šlo to o poznání hůř, ale pořád to bylo velmi zábavné, ne-li ještě zábavnější? Pro
Zmrda to zřejmě větší požitek nebyl. Bylo vidět, že si stále užívá honění,
nicméně z jeho výrazu bylo vidět, že slast je doprovázena též dávkou bolesti.

Královna ještě chvíli pokračovala a pak prudce rozevřela kleště. Na ocase se byly vidět lehké otisky od zubů na kleštích.

Královna si vše se zaujetím prohlížela.

„Zábavné, s tímhle jsme měli začít, ne kavárnou…“

Otočila na kleštích ještě o tři otočky. Byly tak nastaveny na 12 od úplného sevření. Přiložila je opět ze strany k jeho ocasu. Tentokrát o něco výše nad středem, tam kde byl čůrák o něco míň tlustý.

„Na tohle jsem zvědavá.“ Pomalu začala stiskávat kleště.

Čelisti se po chvíli začali neúprosně bořit do Zmrdova modrého ocasu. V tu dobu byl podvázaný již něco kolem půl hodiny. Tvrdý Zmrdův ocas již kladl znatelný odpor, Královna ovšem s ledovým klidem a mírným úsměvem na rtech pokračovala dál. Čelisti se nelítostně zabořili do ocasu a zřetelně
jej zploštili. Při pohledu zepředu nebyl zuby na čelistech možné vůbec rozeznat, jak byly celé zabořeny. Královna svou zkušenou rukou zkusila kleštěmi po ocase hýbat nebylo to ovšem možné.

„S honěním je konec.“ Pronesla suše Královna.

Zmrd seděl se zatnutými zuby na židli. Nemohl se hnout ani nijak bránit a měl zakázáno škemrat. Mohl jen přihlížet krutým hrám Královny a
čekat na konec. Po chvilce Královna kleště povolila a posunula je na střed ocasu a opět je sevřela. Čelisti se opět neúprosně zakously do Zmrdova masa. Na místě prvního sevření bylo vidět, že tam kde byly kleště, zůstaly viditelné
plastické otisky. Královna po nich hravě přejela prstem volné ruky. Hrbolky byly cítit na dotek. Pak povolila stisk a posunula kleště na nejtlustší místo ocasu kousek nad kořen. Opět stiskla pomalu kleště a začínala drtit Zmrdovo bezbranné
péro. Druhou rukou jej držela nad kleštěmi. Cítila, jak se již tak dost tvrdý
ocas napíná ještě více pod tlakem kleští. Když se kleště dovřely, byla kůže na krajích čelistí silně napnutá.

Královna poodstoupila kousek od židle, a nechala kleště
přicvaknuté na Zmrdově ocase. Jejich váhou se ocas mírně naklonil doleva. Zmrd měl stále zatnuté zuby ale držel se, občas se ozvalo jen mírné zasyčení, jak se snažil zvládat bolest. Královna k němu přistoupila a jednou rukou ho silně
chytila za vlasy, až zaklonil hlavu dozadu.

„Odskočím si zlatíčko , počkej tu na mě.“ Zašeptala mu do ucha. „haha, vtipná, jak bych se asi z těch pout dostal?“ myslel si Zmrd,
ale raději mlčel.



Zhruba za pět minut se vrátila s rozpitou skleničkou kterou si položila na stolek u postele. Pak poklekla vedle židle a vzala do ruky konce kleští, které se již asi pět minut zakusovaly do kořene čůráka. Ke Zmrdovu zděšení je ovšem nepovolovala, ale začala s nimi mírně otáčet. Společně s nimi se začínal kroutit celé natékající tmavomodré
péro. Po více než 40 minutách podvázání bylo vidět, že tohle je to poslední co si Zmrd přeje. Když Královna za použití mírné síly zkroutila ocas asi o 90 stupňů, začala jej kroutit na druhou stranu. Čelisti kleští byly pevně
zakousnuté a tak nehrozilo v žádném případě vyklouznutí. Když jej stejně
zkroutila i opačným směrem, spokojeně je vrátila do původní polohy.

Následně chytla kleště oběma rukama za rukojeti a pomalu je začala rozevírat. Na ocase se pod nimi začínaly rýsovat otisky. Rozevřela je
úplně a dala stranou. Otisky od kleští byly hodně hluboké a plastické mnohem více než předtím. Navíc i na tmavém ocasu byly dobře rozeznatelné. Nicméně i ostatní otisky výše, stále nemizely. Královna si to náležitě užívala a prohlížela si ocas ze všech stran. Zkoumala ho svými prsty v rukavicích.
Nakonec rozvázala provaz stažený pevně kolem Zmrdova ocasu od židle a povolila jeho pouta.

Ze skleničky vytáhla kostku ledu a jezdila mu po bolavém péru, dokud se led úplně neroztekl. Našpulila rtíky a lehounce mu foukala na mučená místa. Ten její horký dech a blízkost jejich rtů způsobil, že mu okamžitě čurák zase ztvrdnul.

Něžně ho obemkla rukou, mazlivě se na něho usmála a začala mu ocas pomaličku honit. Zmrd byl zprvu zmatený náhlou změnou jejího chování, ale pak se uvolnil, zavřel oči a užíval si to. Cítil, že ještě pár tahů její rukou a exploduje. Zrychleně dýchal, vzdychal
a pak,těsně před výstřikem mu ocas pustila a řekla: „jdeme do toho kina, obleč se! „

Jak proběhla cesta do kina a co se dělo tam o tom někdy jindy.