Třetí rande s královnou 1 část

Kapitola 1. Nepovedené překvapeníTentokrát se Zmrd ukázal u královny asi až po čtrnáct dnech od posledního rande. Královna řešila nějaké soukromé věci a neměla na „randění“
čas. Maximálně si tak občas krátce povídali nebo psali po večerech po skypu.
Zmrd nedostal celých čtrnáct dní od královny povoleno stříkat a tak byl na setkání dobře připraven. Cestou se mu honila v hlavě celá řada myšlenek a těšil se na setkání, to mu ovšem působilo „cestovní“ problémy. Jeho velký ocas mu stál téměř celou cestu vlakem v kalhotách a tak to musel maskovat dáváním nohy přes nohu stahováním svetru níže a podobnými triky.

Královna se setkala osobně se svým zmrdem pouze 2x, ale už
moc dobře věděla jak na něj. Byla si vědoma toho, že čím déle mu nedovolí
vyprázdnit koule, tím více si s ním bude moc dělat, co chce při setkání a víc si užije. Navíc si užívala i zmrdovo někdy docela časté žadonění o povolení.

Zazvonil celý nedočkavý na její zvonek. Byl perfektně
upravený, měl na sobě tmavší látkové kalhoty, vyžehlenou košili a byl čerstvě
ostříhaný od holiče. Nechtěl ponechat nic náhodě, věděl jak je královna náročná. Po chvíli se otevřely dveře a v nich stála královna. Na sobě měla zástěru na vaření na nohou bačkory a v ruce držela vařečku.

„Dobrý den.“ Pozdravil zmrd. Královna ani nepozdravila a odvětila.

„A hele, nadržence je tu. Běž do ložnice, přijdu za tebou.“
Pak se otočila a šla do kuchyně.

Ještě se ozvalo: „A zavři za sebou dveře!“

Zmrd ze sebe nevydal ani hlásku zabouchl potichu dveře,
sundal boty a vydal se do ložnice, která byla po pravé straně. V ložnici byly připraveny dvě židle. Na jedné z nich ležely kovová pouta a řemen.
Zmrd se trochu zachvěl strachy, ale pak začal jeho mozek pracovat.. „Překvapím královnu!“ proběhlo mu hlavou…

Začal ze sebe rychle sundávat všechno oblečení až byl úplně
nahý. Posadil se na židli a vzal řemen, kterým se přes stehna připásal k židli. Následně na to vzal kovová pouta a zacvakl si je vzadu za židlí
kolem zápěstí. Byl tak připoután k židli a vydán na pospas tomu, kdo se první objeví v místnosti.

Seděl tak asi 5 minut, okno bylo otevřené a bytem se linula vůně,
jak královna něco vařila v kuchyni. Zmrdovo hladce oholené péro stálo ztopořené
a z jeho konce po něm stékala šťáva, jak nadržeností slintalo. Jeho 14 dní
nevyprázdněné koule ležely v klidu nacucané na sedadle židle.

Zmrd nevěděl, čím to bylo, jestli vůní z kuchyně nebo zápachem jeho ocasu, ale po chvíli v místnosti začalo poletovat několik much. Jako by byly domluvené, střídavě nalétávaly na jeho ocas a sedaly na něj.
Občas jich po něm lezlo i více najednou. Dost to lechtalo a bylo nepříjemné,
zmrd se vrtěl a snažil se mouchy odehnat, jak jen ve své připoutané pozici mohl.
Tvrdý ocas se mu kolíbal ze strany na stranu, což mělo jediný efekt, slintů
z jeho ocasu bylo stále více a stékaly mu po něm dolů po všech stranách.
Mouchy zůstávaly a bylo jich stále více.

„Ještě chvíli vydrž, za chvíli tam jsem.“ Ozvalo se z kuchyně.

„Zatím se posaď na postel a pusť si třeba televizi. Hlavně
se nesvlíkej, to udělám sama!“ Chci si s tebou na začátek popovídat.

Ve zmrdovi hrklo. Začal sebou házet v poutech a snažil se osvobodit ze židle. Neměl ovšem klíče a tak byla všechna jeho snaha marná.
Čekal na svou královnu připoutaný k židli, a po jeho nádobíčku mu lezlo několik much...

Asi za minutu se ve dveřích objevila královna.

„Co!!!?“ Tentokrát na sobě měla pěkné přilnavé tričko,
sukni, silonky a boty s podpatky.

„Co jsi nepochopil na tom, že máš sedět oblečený na posteli!?“ Královna v obličeji mírně zrudla rozčílením. Zmrd dobře věděl, že není dobré královnu rozčilovat.
Mohlo to velice snadno znamenat konec.

„Nepoznáš postel od židle nebo nevíš jaký je rozdíl mezi slovem oblečený a nahý?!“

„Těšila jsem se na tebe, ale tohle je velké zklamání.“
Myslíš, že mám chuť koukat pořád na to tvoje uslintaný péro…? Měla jsem na dnešek s tebou jiné plány.“ Pronesla nahlas.

Pak k němu přistoupila blíž a chystala se ho odpoutat od židle. V tu chvíli si všimla již téměř „topících se“ much na jeho ocase.

„Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuj! Tak tohle je už moc, tím si mě
chtěl ohromit? To je opravdu supernechutný. Ble.“

„Tak na tohle péro už nesáhnu, jsi odporný prase!“ Co si s tím ocasem dělal, že jsou z něj tak hotové? To se nemůžeš občas osprchovat?

Pak obešla zmrda zepředu a pozorovala mouchy lezoucí po ocase. Zajímavé bylo, že na koulích jich tolik nebylo. Jen tam, kam až dotekly
šťávy z ocasu. Na její tváři se objevil mírný úsměv.

„Je to ale vtipné jak si dávají do nosu.“ Pronesla královna.

„Konečně si se dočkal a tvůj ocas si našel někoho, kdo o něj má zájem.“ To už se královna usmívala do široka. Pak se královna zamyslela a pozorovala ještě chvíli mouchy lezoucím po ocase.

„Dobře, svůj ocas si dnes chtěl nechat mouchám a jiné havěti na pospas. Dalo by se to brát jako mírná nevěra, ale dejme tomu, že s tím nemám problém. Ať je po tvém. Stejně tak, pokud přiletí vosy, včely nebo sršni,
je jejich. Nebudu jim bránit.

„Ne to ne, já to takhle nechtěl!“ To byl om…“ Začal ze sebe soukat zmrd.

„Ticho.“ Nenechala ho královna domluvit.

„Nesnáším, když vedeš tyhle dlouhé výmluvy!“

„Ale..“

„Řekla jsem dost! Péro je much. Pak se královna sebrala a odešla z místnosti a během pár chvil se vrátila zpět.

„Takže ocas je Váš holky, ale nic víc. Proto si rozdělíme
území působnosti.“ Pak sáhla královna do kapsy a vyndala několik gumiček.
Rychlým pohybem ruky chytla zmrdovi nacucané koule a přetáhla přes ně první
gumičku. Z ocasu neodlétla téměř žádná moucha při této operaci, všechny byly jak přilepené a ochutnávala zmrdovo péro. Královna několikrát gumičku přetočila, takže se zkrátila a koule víc zaškrtila. Pak vzala další gumičku a vše zopakovala a pak ještě dvakrát s dalšími gumičkami. Výsledkem byly pevně stažené zmrdovi koule ležící na židli a pozvolna měnící barvu.

„To co je nad gumičkou je vaše holky, o tom jsme se již
bavily.“ Usmála se královna.

„Ovšem to co je níže, je již královny.“ Přejela prsty natýkajících a tmavnoucích koulích.

„Kdyby nějaká zabloudila na mé území, mám pro ní připraveno tohle.“ Královna sáhla za záda a vytáhla plácačku na mouchy. Zmrd jen polkl strachy.

„Malá demonstrace.“ Královna se napřáhla a..

„PLESK“

Plácačka dopadla na vnitřní část zmrdova stehna, kde před chvílí ještě seděla moucha, která ovšem stihla ulétnout. Zmrd zasyčel bolestí,
královna měla opravdu švih v zápěstí.

Netrvalo dlouho a první mouchy začaly po ocase lézt níže a překračovat hranice svého území.

Na to královna čekala..