Štěstí-bolest II

Stojím ve dveřích kavárny, netradiční čas na rande, tím i omyl zcela vyloučen.... Naše pohledy se setkaly....

....úsměv rázem změnil naše tváře ve výraz překvapení, rozpaky, snad zklamání či radosti? Přes všechny možné smíšené pocity, které mne zahltily, jsem vstoupila dál, pozdravili jsme se a usedli ke stolu naproti sobě. Měl před sebou kávu, já si ji objednala také. Nastaly dlouhé minuty ticha, napětí v nás obou bylo velmi silné. Čas, kde slova nebyla zapotřebí, protože výrazy našich tváří mluvily velmi zřetelně, jako by se zastavil. Možná přesněji vrátil se o pár měsíců zpět. Ani jsme nepostřehla, že mi byla donesená objednaná káva. Dívala jsem se na její pěnu, nebyla jsem schopna vzít lžičku a zamíchat. Ruce se mi třásly, zdřevěněly, tak i celé tělo. Nevěřila tomu co se stalo. Opakovaně jsem lžičku pokládala vedle šálku a pak zase brala do ruky. Měla jsem velmi silný pocit zmatenosti, pocit, který jsem nikdy neměla. Nevěděla jsem co se děje, nemohla jsem mluvit, nerozuměla jsem ničemu, nevnímala jsem místo ani lidi kolem. Seděli jsme naproti sobě s hlavami skloněnými a nemohli jsme tomu porozumět oba. Vím, že stejné pocity měl i On. Chtělo se mi křičet, brečet, utéct a schovat se do kouta před celým světem, kousala jsem se do rtů, v ruce jsem svírala kapesník, chtěla jsme jej roztrhat, ale na nic z toho jsem neměla sílu. Bolestná rána- vzpomínka, která se pomaličku začala hojit a takováto náhoda ji otevřela, na obou stranách. Ucítila jsem na tváři jak mi stékají slzy. Zvedla jsem oči, chtěla jsem je otřít do kapesníku, v tom jsem zahlédla Jeho tvář. Díval se na mne, nevím jak dlouho. Z Jeho očí stékaly slzy také. Ucítila jsem velkou bolest mou i jeho a začala jsem hodně plakat. To napětí bylo velmi silné. Mírně se pohnul, velmi pomalu přiblížil ruku k mé a lehce mi svou položil na mou. Cukla jsem, ale pevně mi ji sevřel do své, nenechal mě uniknout. Poprvé za celou dobu se naše oči setkaly. Dlouhý , hluboký pohled, očima jsme si vzájemně četli myšlenky. Stisk jeho ruky prozrazoval hodně. Chvěl se. Slova byla zbytečná.

Krom pozdravu žádná do této chvíle mezi námi nepadla. Tichým hlasem započal narušovat ticho. Velmi stěží jsme si začali povídat. Emoce, slzy, rozechvělé hlasy to vše podkreslovalo atmosféru setkání. Dověděla jsem se , co vše se u Něj odehrálo za ty měsíce, co jsme se viděli naposledy. Bylo to smutné, musel se rozhodnout, bylo to obtížné. Až teď jsem dostala lék - odpověď na zahojení rány. Odpustila jsem mu ve svém nitru. Čas, který jsme nevnímali hodně pokročil. Zaplatil kávy a odcházeli jsme z kavárny. Na schodech mě předběhl, přede mnou se otočil ke mě a pevně mě objal a dlouze políbil. Dlouze se mi podíval do očí se slovy .....To bylo první sblížení od počátku schůzky a oba jsme si řekli, že tato náhoda je ZNAMENÍ.

Odprovodil mě k autu, jeho stálo opodál. Toto však náhoda nebyla. Jedno z mála míst kde není placené parkování ve středu města. rozloučili jsme se. Nastal čas , kdy musel odjet za povinnostmi a já usedla do svého vozu. Seděla jsem. V hlavě mnoho myšlenek, opřela jsem hlavu, zavřela oči a chtěla jsem se vzpamatovat, uvolnit napětí. Jak jinak i slzami. Nešlo to lehce. Po hodně dlouhé chvíli jsme se lekla, někdo otevřel mé dveře auta. Byl to ON, chytil mne za ruku a vytáhl ven a silně přitiskl k sobě, mezi polibky zašeptal, že nemá sílu mě takto opustit a že zrušil pracovní jednání a chce být se mnou. Jestli souhlasím, at kývnu, sednu do vozu a jedu, On že pojede za mnou. Věděli jsme oba kam můžeme jet. Od té chvíle jsme si darovali vzájemné chvíle tajného štěstí.

Málo erotické? Nejde mi o popis intimních zážitků. Konec konců je jich tady plno. Není to vymyšlené. Je to skutečný životní příběh, já i ON . Znamení, které svede dva stejné lidi podruhé na společnou cestu.

Tímto jsem splnila Vaše žádosti o pokračování.