Hovno padá dolů

Nebo-li den blbec.

Po dlouhé době jsem měla volno v práci. Jupí,
to bude úžasný den. Vyřídím nějaké restíky, nedošlo mi, že je úterý a v úterý
úřednice nepracují pro daňové poplatníky. Přeci se musíme dostavit v jiné dny.
A ty jsou dané.

Utíkám na poštu, jenže složenka zůstala doma. Do prkýnka, vždyť mám dneska volno a potřebuji si dát věci do pořádku.

Vrátím se domů s nákupem, který dopadl dobře a zakousnu se v klidu do koláčku..mňamky, zase mi to nemusíte hned závidět jak se mám dobře! A ani se nic nestalo.

Uklidím si doma. Zůstala od soboty polévka v lednici,
tak jí ohřeji psovi. Dám na největší kolečko u sporáku a pustím na plné bomby.
Jsem oblečena v plandavých teplácích, cuklích, mikinu s kapucí a než
se to ohřeje, zaběhnu za psem ven. Je na dvoře. Dám jí čerstvou vodu. Podrbala za uchem a řekla jí (je to fena), že za chvíli přinesu polévku.

Dveře. Nejdou otevřít!! Syn mezi tím odešel a zamkl doma a své úžasné maminky v plandavých teplácích si nevšiml, že zůstala venku. Chjo!! Bez klíčů, bez telefonu, sama s naší fenečkou. A co ta polévka na sporáku!? Ta se vaří a ohřívá. Okna zavřená, bodejt, je zima.

Bouchám na sousedy, prý mám zavolat synům. Kdo zná
nazpaměť telefonní čísla, která si neustále mění? Jela jsem za synem do práce.
Hodný soused mě tam odvezl. Šlo už celkem o čas. Paní vrátná volá mistrovi, ať
mi pošle syna. ale mistr stále vypíná telefon a nebere jí to. Nojo, je v práci a nemá čas. Už jí prosím, ať něco dělá, že je to akutní. Hurá. Za chvíli vidím vyděšeného syna, ale má klíče. Jedem rychle domů.

Za jízdy vyskakuji z auta. Honem odemykám! Okna zamlžená, smrad, ale nehoříme, zatím se jen škvařilo…vrrr, to je úleva. Kašlu na hrnec!

Krásný volný den.