Anička

Anička

Líbala Anička statného Jirku,

on si však pomýšlel na její dírku.

Jeho vlhké rty šeptaly ji slastně,

do chtivých oušek sprosté básně.

Líbala, líbala, lásku chtěla,

ani si nevšimla, vniká jí do těla.

Držela Anička, držela pevně,

dokud z ní neteklo, to husté sémě.

Byla chtivá, byla vdaná,

dnes už od třech vystříkaná.

Dala by však ještě více,

kdyby čtvrtému stál jak svíce.

Mužná míza z její skrýše,

řinula se níže a níže.

Marně pak utírala - lásky šmouhy,

však doma manžel slízne – chuť její touhy.