Prazdniny

Zadne nemam, ale presto mne dneska zacinaji. Za chvilku odjizdim stavet tabor na misto, ktere je v mem zivote osudove. Prozivala jsem tady svoje tabory..taboraky, vitezstvi i porazky, prvni lasky i zklamani, jako vedouci prvni sex a prvni osudovou lasku. A dneska se mnou poprve pojede i moje snad zivotni laska.

Ale proc to pisu?

Protoze se tesim az tam privitame bandu prcku, kteri snad jednou proziji to, co ja a spousty mych vedoucovskych kolegu. Kolikrat uz jsme si rikali, ze by bylo lepsi toho nechat a venovat se sobe, sve praci, rodine, pratelum atd...

Ale porad nas neco tahne na to magicke misto, kde se dospeli stavaji zase detmi a sdileji s nimi to jedinecne prazdninove dobrodruzstvi. " Povede se nam rozdelat ohen?? Kdo nejrychleji postavi stan ?? Povede se mne dneska vyhrat ?? Dokazu prejit kladu pres potok ? aj.."

Nenechme si vzit nase mala dobrodruzstvi, jen proto, ze jsme dospeli, a ze se nehodi hrat si, smat se, ale i brecet jako male deti.



Pekne prazdniny vsem