Nerozhodnost

16.3.2015 14:44 · 798 wyświetleń giordana

V jedné písni se zpívá "Ten umí to a ten zas tohle...", což já vnímám tak, že každý v něčem vyniká a to co mu zrovna dobře nejde, v tom spoléhá na jiné a tak se všichni navzájem doplňují. Mně jako blíženci, byla do vínku dána potřeba rozumět téměř všemu, ale jen okrajově, výsledkem čehož je, že sice v ničem nevynikám, ale také jsem schopna si téměř se vším poradit sama.

Protože jsem ale od přírody holka soutěživá a ráda vyhrávám, tak mě občas trápí, že nic nedotáhnu tak daleko abych v tom vynikla. A tak si tak přemýšlím čemu se věnovat, u čeho bych vydržela tak dlouho abych v tom byla ne dobrá, ale minimálně jedna z nejlepších, a najednou se mi rozsvítilo.

Přeci jen v něčem vynikám a ačkoliv to není nic k chlubení a navíc je to současně má achilova pata, do top 10 bych se určitě dostala.

Vynikám totiž v umění nerozhodnosti. Když mě v supermarketu postavíte před chlaďák s jogurty, je to na dlouho. Vybrat si frontu u pokladny je nadlidský výkon, protože ta mnou vybraná bude zaručeně nejpomalejší. Nákup oděvů a obuvi se ani nebudu pokoušet popsat, prostě dřina. Když se rozhoduji zda jet autobusem či vlakem, končí to tak, že mi ujedou oba. Vánoční stromky se naštěstí prodávají řezané, jinak by nejspíš stihly vyrůst. Na dovolenou mi většinou nezbývá, což je vlastně dobře, já a katalog zájezdů, děsivá představa.

Zdá se to úsměvné a řešením by mohlo být, najít si partnera, který by alespoň ta závažná rozhodnutí dělal za mě, ale chyba lávky. Zde totiž vstupuje na scénu má vrozená tvrdohlavost a jakmile jen vycítím, že se někdo pokouší za mě rozhodovat, zaseknu se. Sice se pak rozhodnu okamžitě, ale jen tak, že volím pravý opak toho co se po mně chce. A to pak končí veškerá legrace, když se ve vás perou dvě bestie, kdy jedna chce někoho, kdo mi usnadní život a bude za mě rozhodovat, a ta druhá to nehodlá dovolit.

Nabízí se dvě možnosti. Buď s tím začít bojovat a najít si někoho normálního, nebo najít ten vůdčí typ a bojovat s ním. No jo, ale jak se rozhodnout.

Volím tedy variantu třetí. Nebudu si hledat nikoho (alespoň do doby než umělá inteligence bude na vyšší úrovni) a svou nerozhodnost si budu pěstovat a hýčkat, přece se nevzdám toho jediného, v čem jsem opravdu dobrá :-)