On...(II.)

On byl vždy milý, jemný, empatický a inteligentní. Často jsme si dlouho povídali. Hráli si na hádanky, psali jsem si o životě a o vztazích. Jeho názory mě vždycky překvapovaly.

Jednou mi třeba
řekl: „ Tolerance, porozumění, nápomocnost, odpuštění, pokora, vedení, chtění.“
A těch sedm slov pro mě znamená přesně podstatu vztahu mezi mužem a ženou. Nevím, proč to najednou řekl, ale já si ta slova budu pamatovat pořád. Vnímala jsem ho vždycky jako výjimečného přítele, ke které mu jsem měla zvláštní
důvěru. Nikdy mě za žádný názor nesoudil. Naopak vždy řekl něco, co mě
uklidnilo. Mezi muži, které jsem znala byl prostě zajímavý. Jiný.

Vyprávěla jsem mu o svých touhách a také jsem mu svěřila příběh, kdy jsem „sloužila jako děvka jednomu muži“. Jen jsem si tenkrát hráli a psali, ale mě to nesmírně zasáhlo.

Tenkrát mi řekl: „Mary já myslím, že jsi submisvní. Věděl jsem to hned, jak jsem tě poznal.“ Jak to mohl poznat? No, z tvých orálních orgií, o kterých si mně vyprávěla a tak vůbec, z toho jak tě celý
čas vnímám. Dokonce si myslím, že jsi adeptkou na otrockou smlouvu. Dojímá mě,
že tě zajímám a že mě vnímáš. Ale já a otrocká smlouva? Subinka, zní to jako mopslík! Já o těch věcech nikdy nic nevěděla a to mám sex ráda. A dokonce mi přijdou ošklivé a hloupé. Otroci v latexu. Bití. Krev. Tahání vozíku v postroji! Nechutné a směšné. A teď se to má týkat mě!

„Já vím, že tě to zneklidňuje. Myslím ale Mary, že je to správná cesta. Tvá duše a tělo potřebuje podvolit se. Být hračkou k uspokojení všech přání muže.“

Ano, já jsem trochu nevyrovnaná, ve vztazích mám problémy a v sexu mi něco chybí. Něco, co nedokážu definovat. Ale to si mám hrát třeba na psa!

„Má malá May, já vím, že je to těžké, ale také vím, že tě to přitahuje čím dál víc. Pokud budeš chtít, budu tě provázet. Tvojí duší i tělem.
Je jen na tobě, zda to přijmeš a přijdeš za mnou.“ Napíšu ti, kdy a kam.

Další dny plynou v horečnatém neklidu. V noci
špatně spím. Jsem pořád vzrušená. Mám euforickou radost i hluboký smutek z obav, kdo jsem. Zároveň mi přijde, že celý můj dosavadní život nějak začíná
dávat smysl. Že mou submisivitou lze zdůvodnit pro mě nepochopitelné situace z mé minulosti.

Také se občas dívám na nějaká BDSM videa. Většinou se mi nelíbí. Čtu různé články a povídky. Včetně „Násilí v zahradě“. Všichni mi v nich přijdou jako magoři. A já mám být jedna z nich!

Ano, on má pravdu, přitahuje mě to. Nejde na to jen tak zapomenout. Zaspat to. Odjet někam daleko.

Uklidňuje mě jeho nabídka a také to, že je inteligentní a svým způsobem velmi laskavý.

Napsala jsem mu mailem všechny moje pocity. Odpověděl, jak je jeho zvykem velmi klidně a racionálně.

Další den mi poslal nějaký dlouhý dotazník. Odpovídat mám pomocí číslic 1 –5. 1 co mě nejméně láká a přitahuje v mé
roli a 5, co preferuji nebo určitě toužím vyzkoušet. Pomůcky, techniky, hry.
Některé pomůcky ani neumím najít na internetu. A copak bych si chtěla hrát na psa? A co třeba tohle: Sex se zvířetem, Prodej na trhu otroků, Zlomení prstu,
Vypálení cejchu, Vytažení za prsa do výšky. Tohle někdo dělá? A tohle by on dokázal někomu udělat? Asi nebude tak laskavý a racionální. Začíná ve mně
převažovat strach. Až na pár 5, 3 a 2, jsem vyplnila samé 1 a mnohokrát jsem napsala 0! Poslala jsem mu to zpátky.

Další den přišla odpověď: Pečlivě jsem tvoje odpovědi prostudoval. Po pravdě, předpokládal jsem takové výsledky. A neboj, také mám rád zvířátka jen na hlazení.

Trochu mi jeho slova uklidnila.

V další zprávě mi napsal místo a čas. Chvějícími prsty jsem naklepala do klávesnice: Děkuji, přijdu včas.

Třeba to můžu ještě zrušit, něco si vymyslím, utěšuji se,
ale vím, že já taková nejsem.