víc citu

Dej mi víc citu, prosím.

Dej mi víc své něhy.

Vím, že se ti líbí, když do mě pronikáš a já jsem tvou věčnou pannou.

Jenže ...

Ty mý slzy nevidíš.

Zatínám zuby, nehty ti zarývám do kůže na zádech, zakusuju se ti do ramene. Snažím se, aby tě to nebolelo. I když ti tu bolest někdy přeju.

Snažím se, aby se mé slzy nedotkly tvé kůže. Utírám je potají.

Jednou jsi mě přivázal k posteli. Tou zelenou šňůrou, která byla první po ruce. Šukal jsi mě pak tvrdě jako nikdy. Líbilo se ti to. Nějakým způsobem i mě. Žádná bolest, ale ani ...

Myslíš si, že to mám takhle ráda. Chtěl bys to zopakovat. Jenže ... nechci.

To, co bych chtěla v tobě otevřít, to v tobě není.

Potřebuju jinak svázat.

Pouta, která mě osvobodí.

Potřebuju jinou bolest.

Bolest fyzickou, která zbaví té duševní.

Ne jenom představy.

Potřebuju skutečnost, která mi pevně vezme za ruku.

Chtěla jsem, abys mi pevně stisknul bradavky. Ještě - ještě víc. Bál ses, že mi ublížíš. Nemáš ve svých prstech cit. Tvrdá práce ti ho vzala.

Miluju doteky tvých dlaní, jejich teplo i drsnou kůži. Tulím se k nim a schovávám do nich jako malé kotě. Ruce, po kterých toužím, od kterých chci víc něhy.

Bojíš se mi dát bolest, přesto mi jednu dáváš.

Bolest z tvých myšlenek.

Mám tě ráda a vždycky budu za tebou stát proti všem pomluvám, udáním, soudním příkazům a rozhodnutí. Protože jsem pořád s tebou, i když mě někdy vyháníš.

Vždycky budu toužit po milování s tebou, po tom něžném a vášnivém. Znovu zatnu zuby a budu zase trpící pannou a něžnou milenkou. Jen mi dej, prosím, víc tvé něhy.

Dám ti vše ... kromě ... jednoho koutu mojí duše. Tam tě nepustím. Nejde to. Protože není v tobě to něco, díky čemu bys porozuměl.

Ten černý kout mé duše patří někomu jinému.