Proč?

Každý kdo má děti, si tohle období určitě pamatuje. Tuším že je to někde kolem tři let.
Co si pamatuju, bylo to dost vyčerpávající, protože otázka proč přišla ať jsem řekla cokoliv. A protože jsem chtěla být dobrou mámou, trpělivě jsem odpovídala.
Dnes když na to vzpomínám, musím se smát, byly to krásné časy.
Proč to ale píšu. Když zajdu na chat, tak mám někdy pocit jako bych se ocitla ve školce.
Nechci se seznámit. Proč?
Nechci vidět tvého ptáka. Proč?
Nechci vidět jak honíš. Proč?
Nechci jít do soukromky. Proč?
Nehledám milence. Proč?
Je opravdu tak těžké přijmout odpověď jako fakt a jít dál? Otázka proč je naprosto zbytečná a tím, že bych na ni odpověděla, riskují jen další doplňkové otázky a pokusy vyvrátit mé důvody. A takové handrkování o sex se mi zda dost nedůstojné.