Rozhovor s Ježíšem...

Přicházím dovnitř,za dveřmi odbočuju a stoupám po schodech. Sedám si do lavice nakonec a úplně nahoru. Kostel je plný lidí... Rozhlížím se a kývnutím zdravím známé tváře. Oči mi bloudí kostelem a prohlížejí si ty známé obrazy z Ježíšovy poslední cesty. Zastavuje se mi zrak na třetím lustru. Čekam, jestli se bude stále ješte pootáčet tam a zpět,na snad třicetimetrovém káblu,na kterém visí. A... Ano. Stále se pootáčí. Usměju se... "Buď zdráv Frede,rád Tě zase vidím..." slyším vedle sebe hlas. Otáčim a vedle mě sedí on. Sám Ježíš... "Doprdele..." bleskne mi hlavou. "Frede,prosím. Tady neklej..." usmívá se vlídně na mě a já ho slyším,aniž by otevřel ústa. "Promiň... " sklápím oči do lavice. "Tak už je to zase rok... Koukám jak Ti ty děti rostou." povídá a dívá se dolů před oltář,kde se děti pod dozorem učitelky chystaj jejich program. Jako by nás slyšel obě zvednou hlavu a zamávají na nás. Vědí kde sedíme...Taky jim zamáváme. "Ano,je to zase rok. Omlouvám se,že nechodím častěji,ale..." nestihnu to doříct. "Jsem rád,že příjdeš alespoň jednou ročně Frede. Vím,že tady vždycky zavzpomínáš na všechny,kteří už tady dole nejsou. Ať je to rodina,nebo přátelé. Letos jsem Tě pozoroval častěji,než obvykle. Měl jsi toho pokušení v cestě mnoho a ne vždy mohu být na tebe hrdý. Mohl jsi reagovat jinak,nebo to nechat vychladnout. Tihle problémoví lidé tady jsou,aby Tě sváděli k hříchu... Ty víš co myslím... " "Ano vím,ani já na to nejsem hrdý. " klopím zrak do lavice. "Důležité je,že si svou chybu uvědomuješ a hledáš v ní ponaučení. " říká mi Ježíš a pokyvuje hlavou. "Ano pane,snažím se." odpovídám mu a koukám mu přímo do očí,vím že nemá cenu mu lhát,protože ví všechno. "To porno by jsi měl trochu omezit..." říká mi přísnějším hlasem. "Ano to bych měl,jen je to tak těžké... " odpovídám mu. "Já vím,proto ty pasáže přeskakuješ viď?" usmívá se na mě. Hlavou mi probleskne myšlenka na jeptišky co jsem viděl v Olomouci. Jedna byla opravdu hezká... Jestlipak... "Ano Frede,nosí kalhotky a jsou bílé,jako jejich neposvrněná duše..." odpovídá mi Ježíš a káravě se na mě kouká. "No jo,můj pane. Nemohu si pomoci. Myslím na sex často,často i mluvím..." snažím se mu vysvětlit. "Se svým pérem... Vím Frede a ikdybych nevěděl,tak si to přečtu. " odpovídá, než to vůbec dořeknu. To je taky rozhovor... Když ví co si myslím a chci říct. "Ale tohle beru s rezervou i já jsem jen chlap... Koukni jaké tam máme anděly... Vytahuje svůj bílý Jesusphone se svatozáří ve znaku. Listuje v galerii a pak mi ukazuje fotky, fakt hodně sexy andělek... " "Hmm..." zmůžu se jen zamručet. "Budu dělat,že jsem neslyšel co si myslíš. A ještě než se zeptáš,nemají dole bílé bobříky ani bíle opeřené kundičky... " odpovídá s úsměvem. "Letos jsi toho nahřešil více než loni a porušil hodně přikázání. Ale zase sis to vylepšil svou pomocí potřebné osobě. Umíš rozdávat radost a potěšit lidi cizí i ty na kterých ti záleží. A tím jsi to smazal. Takže nad tebou nelámu hůl..." odpovídá a kývne hlavou k oltáři,kde začínají děti zpívat. Kostelem se rozezní varhany a do toho dětský sborový zpěv... Po celém těle mám v momentě husí kůži a mráz mi lítá po těle sem a tam. Koukám se na pódium,kde ve sboru zpívají mé dvě dcery. Koukám se na svou ženu a na mého synka,jak jí ukazuje na holky.... Mám sevřené hrdlo a do očí se mi hrnou slzy. Holky zpívají a já jsem na ně tak hrdý... Tak jak jen otec může na své děti být...

Buch,buch,buch... Probírá mě ze snu bušení na dveře kabiny. "Máš naloženo,tady nesu papíry a můžeš jet" říká mi skladník na expedici,zatímco na něj rozespale mžourám...

Fred