myšlenky nad ránem

Ještě pár chvil než se rozední já vím, naděje umírá poslední na vzdušné zámky zvolna usedá prach někdy mívám sám v noci strach...

Je těžké lézt pro modré do nebe každý mi říká, tudy cesta nevede. A tak se ptám, kde je můj cíl, má královno víl.

Mizím pryč, daleko od lidí kam ani měsíc moc dobře nevidí. Třeba se budeš smát víc neumím dát...

Nechal jsem hlavu zase bůhví kde snad v oblacích, snad u tebe. Já vím, lepší už to se mnou nebude vždyť mě dobře znáš, ty můj osude.

Snad jsem ji nechal u tebe na klíně nemůžu říct, že zrovna nevinně Bylas jak zelený ostrov v pustině oděná v rouše Evině...

Že slovo už dávno chlapa nedělá a přátelství, je už jen pověra. No a láska, ta se někde včera válela. Za prachy jde dnes i důvěra...