Bylo nebylo....

Pohádky má každý rád. No, ne? Většina z nich končí dobře, láska a pravda vítězí. Když už člověk neví kudy kam, pohádka vždycky zabere. Šeherezáda se položí na divan úplně nahá a všem svým u nohou ležícím barvitě vypráví své přiběhy.

Všichni pozorně poslouchají a nechají se unášet vlastní fantazií. Ve svých snech pak poznávají nepoznané. Navštíví zemi-nezemi, najdou to, nevím co. Kůzlata se promění v kozy. Kozy se mění v ptáky. Chvíle, kdy se dějí zázraky. Po velikém vzrušení, přichází orgasmus, stříkají úplně všichni. Když už se uklidní, pochválí pohádku a šťastně usínají. Jestlipak povolali stráže, na ty ošklivé zloděje snů.? Jestlipak předali jim hanlivé listiny, aby mohli spravedlnost vykonati a na ošklivé kameny házeti? Už dávno nevěřím na pohádky...

Seherezáda zase upoutala jejich pozornost a u některých snad vzbudila i lítost. Co na tom, že jen na chvíli, co na tom, že většina poslouchajících jsou němí....je zase šťastná.

Tak hezké sny děti