Je pošmourno

Jakoby oblohu pokryl šedivý popílek a zahalil nejen ji, ale celý den. Čas akorát vhodný pro bláznivý tanec deprese a splínu. Avšak důležitější počasí - je to uvnitř.

Ty dny, ty dny, ve kterých stále jen pršelo, jsou už pryč. Dnes je fajn. Dnes budu mít sílu Ále odepsat, že – žiju život bez starostí. Dny mohou být zdobené slanými perlami na tváři, ale člověk musí prožít naplno radost i bolest, jinak by přece nežil naplno.

Ani nevím, jak to přišlo. To modro a jasno. Prostě jsem najednou ze šuplíku vytáhla ty dvě flétny, altovou a sopránovou, a znovu na ně začala hrát. Nezapomněla jsem. A učím se novou písničku – od Asonance čarodějnici z Amesbury.

Mé dvě staré kytary leží smutně na půdě a asi je už nikdo nedá dohromady. Malý synek je kdysi obě nešťastně rozbil. Na jednu si sedl, když couval, a do druhé nechtěně strčil, spadla na zem a byla na dvě části. Z koutu vyndám mandolínu. Pepa ji chtěl před rokem koupit, ale já mu řekla – tuhle nikdy neprodám. Dal mi ji první muž k prvním společným vánocům. Naše prvorozená dcera tehdy měla půl roku a náš první vánoční stromek ji rozbrečel. Byly to hezké časy a na tý fotce mi to moc sluší.

Na altovku jsem už zahrála Čarodějnici a až natáhnu mandolíně nové struny, zkusím to i s ní. A nejen hrát, ale i zpívat. Nemám sice hlas na zpívání, ale zpívat nebudu kvůli kráse hlasu, ale kvůli radosti. Své. Už jsem tu děsivou informaci oznámila všem členům rodiny.

Muž říkal, že mám napsat text k jejich nové písni. Vždyť víš, jaký mám námět, nemusí se vám líbit, směju se. Prej ano. Až najdu diktafon, nahraju si skladbu. Už mám napsaný příběh a pokusím se ho vložit do veršů a melodie.

Je celý den pošmourno a voda mrholí všude. Zvolna kráčím po šedivé silnici šedivou mlhou a cítím se stejně volně jako moje volně se pohupující ňadra pod kabátem, které jsem dnes neuvěznila do podprsenky. Míjím zakuklence v kapuci a zdravím ho. Ještě zdravím lidi s úsměvem. Pořád.

Prostě Carpe diem, srdce moje, ty nemilovat neumíš.

Až někdy za deset dvacet roků potkáte stařenku s černostříbrnými vlasy, s mandolínou a baladou či úsměvem na rtech … ...nezapomeňte se usmát – i když třeba budou padat trakaře.