Už nám klepou na dveře....

Vánoce, svátky klidu a pohody...pohody?
Proč všechny jobovky přichází právě před svátky?
Těšila se, jaké bude mít letos krásné svátky. Po dlouhé době se na ně opět těšila. Dárečky nakoupené. A teď, aby sháněla, zda jí je vezmou zpět. Nechce je zklamáním a zlobou mrsknout do popelnice. Oni za to nemohou.
Stromeček stále ještě v krabici. Nějak se ne a ne na sváteční atmosféru naladit.
Letos poprvé poprosila své syny, aby jí nenechali samotnou. Aby alespoň na malou chvilku přijeli a potěšili jí svou přítomností. Ano, bude sobecká. Tentokrát už nebude ta hodná , co si hraje na hrdinku a nechá děti tátovi.
A pak sama u štědrovečerního stolu s kaprem a salátem polyká slané slzy.
Zvykne si někdy na to prázdno?
Vánoce jsou prý svátky klidu a pohody. Nikdo nemá být sám.
Díky Bohu za děti. Jen s nimi není člověk nikdy sám. Ať už jsou s ním, nebo jinde. Ví, že jsou a jako jediní doopravdy milují.
Krásné svátky Vánoční všem...ať nejste nikdy nikdo sám.
Dlouhonožka