Do tvých očí jsem se zbláznil.

…a teď nemám, nemám klid…

Moje dcerka roste a já jsem se začal ohlížet po nějakých filmech, samozřejmě, nejlíp zadara…

Projížděl jsem servery na internetu a dostal jsem se na stránku freevideo.cz. Tam jsou taky filmy, ale ne pro děti… Když už jsem tam byl, tak jsem se tam trochu porozhlídl, nejsem žádný puritán a rád se kouknu, když je na co…

Několikrát jsem si říkal, kolik peněz a energie se investuje do základní potřeby, jako je ukojení pohlavního pudu… Když pominu profesionály a profesionálky, které vypadají všechny stejně, jako umělohmotné barbiny, tak jsem si začal všímat amatérů, obyčejných holek z ulice… Ty holky si žijou svůj život, studují, pracují, mají přítele nebo manžela, někdy i děti… a nebo jsou samy. Mají svoje starosti, svoje zájmy, někdy se i nudí nebo chtějí změnu… a pak přijde člověk a začne jim strkat do ruky prachy… Nejdřív chce vidět prsa, pak si chce na ně sáhnout, pak ho zajímá, co mají pod kalhotkama… Nevím, na kolik je to sehrané, v tomto ohledu jsem trochu snadná oběť, ale peníze jsou docela přesvědčivý argument a navíc ten člověk vystupuje neagresivně, vlastně docela sympaticky…
A tam najednou byla… pěkná tmavovláska, nakrátko ostříhaná a ty oči… Nejdřív trochu rozpačitá, pak přistoupila na hru, která se opakovala několikrát před ní a bude ještě opakovat i po ní…. To mi nedělej, řekl jsem si v duchu… jsem teď na tyhlety podněty chytlavější a protože má žena je poněkud chladnější a pořádné milování jsem neměl už hezkých pár měsíců, hned jsem nastartoval a musel jsem si ulevit pravačkou… Teď to na mě dolehlo, pocítil jsem touhu pokochat se pohledem na pěknou ženu, dotknout se jí, ochutnat ji…
Pouštěl jsem si ten klip pořád, našel jsem i ostatní části, které s ní natočil, pořád jsem měl před sebou ty její oči… Připadal jsem si, jako ve virtuální realitě, jako bych to byl já, kdo se jí dotýká, vlastně jsem ten dotyk skoro cítil, málem jsem ani nešel spát… Moje žena se vzbudila, přišla za mnou do pokoje a povídá: „Ty ještě blbneš na internetu…?“ JO, BLBNU… je mi osmatřicet a mám předtuchu, že si ho budu do konce života muset honit…

Tenhle text je z roku 2008 a ta předtucha se pomalu stává jistotou...