Dominance?

Je tu spousta kvalitních blogů, tak se pokusím přispět i já. Určitě se ke každému v životě nechováme stejně. Dominanci si můžeme zvolit, pokud k této volbě dospějeme a ztotožníme se s ní. U mužů i žen je bohužel motivace jiná.

"Dominantní ženy" málokdy k této možnosti dospějou, znám spoustu holek, co se tváří jako největší drsňačky a vevnitř jsou přitom jen zmatené a často i zraněné. Je to jen ochrana. Pro muže je to spíš útok, pokud se někdo nechová tak, jak by měl, dáte mu najevo, že... "neexistuje, zkus to znova". Tím ovšem dáváte rovněž najevo, že počítáte s tím, že se může stát cokoliv a že počítate s věcmi, kterým se běžní lidé vyhýbají, jako je bolest, utrpení, smrt. Pokud to vycítí i Váš protějšek, potom to bude respektovat a už se bude chovat normálně.

Rád krotím ženy, pokud je žena navenek submisivní, je spíš málo sebevědomá, přesto pokud je submisivní v soukromí, znamená to, že Vám maximálně důvěřuje a je to ten nejlepší pocit, který znám. Pokud je žena opravdu dominantní a potřebuje muže, kterého bude úkolovat, vůbec mě to neláká. Ale pak je tu skupina žen, které musí být dominantní, protože se to ve firmě nebo v jejím okolí očekává. Je navenek tvrdá a přísná, ale to není její pravé já.

I ona touží po pevné mužské náruči a po někom, komu by mohla plnit tajná přání. Tyhle ženy naštěstí (pro někoho naopak) chtějí, aby muž, kromě své dominance, byl rovněž spolehlivý, čestný, upřímný. Protože, pokud byste tuto dámu zklamali pánové, je natolik silná, že se Vás ráda vzdá. Má se totiž sama ráda.

A čím to zakončit, pánové, nebojte se dominantních žen, můžeme vedle nich růst a občas jim i dovolit, aby byly nahoře (za odměnu) a dámy, pokud jste dominantní a nechcete vysloveně tichošlápka a poseroutku, nesnažte se být za každou cenu Tou, co bude mít navrch, protože nás to nebaví a buď to bude bolet a nebo si půjdeme každý po svém...
PS: Ale někde ta Itálie funguje :-)