Karel a já

Tak jsem přivezl domů Karla. Byl to pěkný 3,5kg kapřík. Díval se na mě z kádě tak jsem ho vzal. Doma jsem mu napustil vanu a Karla dal do ní. Vesele zašplouchal ploutvema a uz rejdil kolem dokola. Ja si šel nalít vaječnák a za chvíli se skleničkou se šel na něj podívat. Stál ve vodě, otvíral hubičku a tvářil se jako by chtěl něco říct. Povidám: tak za chvíli jsem zpět a pudeš se mnou. Vystrčil hlavu z vody a začal: Kam jako? Co se mnou budeš dělat? Koukáš na mě jak kdybys mě chtěl sežrat? A co to máš v ruce? Vaječňák? A mě jako nedáš? V kádi nám dávali! Bylo s klukama veselo! Jak se to tváříš? No spustil nadávky jak starej dlaždič a já jen koukal a tvářil se stejně jako on před chvílí pod vodou. Jen jsem otvíral pusu a polykal. Že by to bylo tím koňakem? Zamrkal jsem, aby to jako zmizelo, ale bezvýsledně. Karel se dál koupal ve vaně a nadával. Říkám si: dám mu tam kachničku aby nebyl tak sám. A na to on: co mi to sem dáváš? Dej sem radeji ten koňak! No nekoukej tak blbě! V tu chvíli jsem už nevěděl co dělat a tak jsem ho vzal po hlavě lahví od šampónu. Karel zmlknul, vyndal jsem ho za žábry z vody a odnesl do kuchyne, kde jsem s ním udělal krátkej proces. Kdyby to šlo takhle jednoduše udělat s tchýní. Úplně mi ji připoměl. Teď si lebedí pěkně staženej a naporcovanej v lednici a čeká na zítřek až si k nám lehne pěkně ve strouhankovým kabátku na stůl a oslavíme vánoční svátky. Veselé svátky všem