Cukrárna

Někdo někde v mém životě udělal chybu. Od 14 žiju v domnění, že vše, co stojí za to (přátelství i bitky, seznámení i rozchody, zábava i nuda,obchody i podvody) se odehrává v hospodě.

Dneska jsem se pokusil, pamětliv jaké je datum, být uvědomělým rodičem a navrhl dětem, že zajdeme do cukrárny. Trochu jsem si naběhl, ale Google a chvíle bloudění po městě mě spasily a cukrarnu jsme úspěšně objevili. Nestačil jsem zírat. Ne pouze kvůli účtu (jedna objednávka se rovnala celovečernímu posezení v hospodě). Tolik osamělých maminek všech tvarů, stylů, velikostí a stupňů odhalení... Občas se mi zatajil dech, když se nahýbaly ke svým malým ratolestem. Cítím se lehce ublíženě, že mě nikdo nepoučil a dozvídám se to až teď, kdy je téměř pozdě tyto vědomosti uplatnit.

Chybí mi ještě jedna zásadní informace. Je to normální praxe nebo je to jen kvůli dnešnímu vysvědčení?