Podzimní splín

Covid sem Covid tam, Covid kam se podívám. Mno přátelé vrátilo se to jako ten pověstný Bumerang. Pokud jsme se na jaře pokoušeli o nemožné a předháněli jsme se v intenzitě prevence, teď je to naopak. Mám ten pocit, že teď se předháníme v tom, kdo to první chytí a s kým to pořádně vyjebe. Víte, bohužel, bohudíky, kdo ví, mám kolem sebe komunitu lidí, kteří si nedají říct a poslední týden kolem sebe už jen slyším: Ten ho má, ta ho má, a víš to o tom a tamtom.. No prostě to je jak hra na Lodě na čtverečkovaném papíře a já jenom slyším zásah, zásah, zásah.. No jo takhle my to teď žijem.. Jakmile někdo chytí peška, je pro nás jak odsouzený k smrti, vyhýbáme se mu jako by měl prašivinu, protože se bojíme, že jí od něj cyhtíme taky.. Nebojím se tomu říkat Zombie. Nikdy nevíte, kdy do toho spadnete.
Pracovně se pokouším o nemožné a snažím se vyhýbat instalacím v domácnostech, ale zůstávají mi kanceláře. Né že by to nebyla zábava, ale přeci jenom v těch domácnostech to bylo daleko zábavnější a pestřejší, sem tam to solidně zajiskřilo. Člověk z toho tak nějak žil.. V poslední domě nic.. No leze mi to na mozek a tak se mi stává čím dál tím častěji, že se mi "o tom" zdá..
Třeba dneska jsem se probudil naprosto ztopořený a trkal jsem deku drahé, která to asi nevydržela a zdrhla spát vedle.. No ať si jde, stejně by to asi nebyla žádná hitparáda a tohle bylo aspoň o dvě třídy jinde. Takže se tak probudíte, venku šero a říkáte si.. to bude tak půl páty.. A ono hovno.. půl sedmý.. No jo podzim.. A z čeho že jsem takový vilný? No jo zdály se mi klasické prasárničky.. Chvilka svádění v neznámém městě neznámé mladé paní s nádhernými zrzavými vlnitými vlasy a zelenými kukadly.. Procházka po městě a už mě tahá domů.. Otevřou se dveře a tam nás vítají její spolubydlící, spoře oděté s úsměvem na rtech a svůdnými pohledy.. Procházíme do nějakého pokoje po schodech, jdu za tou vílou koukám jí pod sukni a pěkně ji plácám po stehýnkách, aby si pospíšila a za námi se táhnou další 2 kočičky a zvědavě pokukují.. Věnuju se svému objevu a dávám mu plný servis. Cítím veškeré vjemy, vč vlhka a tepla.. Já Vám nevím.. Kdyby existoval pánbůh, tak by nás takhle v těch snech netrápil a taková smilstva by prostě nedopustil. Co má moje prostopášná duše konati, když je probuzena z takového aktu? Nebo nás svádí ďábel pomocí nějakého backdooru v božím záměru? To mi teda povězte..