Fimóza není důvod ke skrývání

Ošukáš mě? Vykouříš mě? Vyhoníš mě? Uděláš mě? Základní otázky nejenom ve zdejším prostředí. Pominu-li obvyklé: kolik ti je, co hledáš, jak vypadáš, pošli fotku...
Na různých portálech funguju už dlouhé roky, a proto jsem cítil nějakou potřebu vymezit se trochu jinak. Většina z nás si v mládi (ráda) hrála tzv. na doktory a mně od té doby utkvělo, že se mi u kluků líbí šuliny s dlouhou, úzkou či těsnou předkožkou. Tam někdy může nastat problém s přetahováním. Podobné věci občas na chatech s lidmi řeším. Jsou tohoto tématu odpůrci, ovšem i lidé vděční, že si právě na tenhle styl mohou poklábosit.
Takhle jsem jednou v moci noci hledal, s kým by se dalo pohonit. Jasně - buď nic, nebo jen hromada písmen a až potom nic z toho. Klasika dnešní doby. Až se ozval jeden mladší kluk: "Já bych se nechal, ale asi to nepůjde. Mám takový problém, že mi nejde přetáhnout." Vyzvídal jsem svoje klasické kolečko otázek, co a jak - a nepřišlo mi, že tenhle člověk je ten typ, co akorát přes noc zabíjí nudu, protože nemůže spát. Takzvaně měl zájem o můj zájem.
Když to zkrátím, narazili jsme na sebe virtuálně ještě dvakrát třikrát, kdy už jsme věděli, že on chce svoji fimózu vylepšit a já že nemám problém se mu na to podívat. Doladili jsme detaily.
Bydlel cca 50 kilometrů ode mě, přesto jednoho dne před půlnocí nastala chvíle, kdy jsme se setkali. Sedl jsem k němu do auta a nasměroval ho na nějaké diskrétní místo. Byl viditelně nervózní. Cestou jsem ho znovu vyzpovídal, co a jak ho trápí. Věděl, co chce a do čeho jde.
Jsme na místě. Na vyzvání sundal kalhoty a čekal cokoliv. Šulin byl polotvrdý, zkusil jsem opatrně zatáhnout. Moc to nešlo. Ujistili jsme se, jestli to chceme cvičit víc. Byl odhodlaný. Zalehl, jednu nohu dal za mě, aby nemohl moc uhýbat. Zkoušel jsem mu opatrně přetahovat kůžičku víc a víc. Zezačátku to dost špatně snášel, kňoural a mrskal sebou. Zezačátku vykukovala sotva špička žaludu. Ale bylo poznat, že když se poctivě zabere, dá se s tím pracovat.
Chvíli jsem ho trápil, chvíli byla přestávka na vydýchání. A tak pořád dokola. Ale co víc - postupem času se nám víc a víc odkrýval jeho žalud! Nabízel jsem mu, že pokračování můžeme nechat na jindy. Ale sám si všiml, že i když je to protivné, dá se dokázat víc, než byl sám zvyklý. "Pokračuj, prosím!" podíval se na mě zadýchaný. Čas plynul a cirka po hodině jsme dostali ven téměř celý žalud - s tím, že šlo s mírnou bolestí stejně daleko stáhnout opakovaně! Přes hranu už jsme to brát napoprvé nechtěli, aby nedošlo z zaškrcení - parafimóze...
Na závěr se chtěl udělat. Začal jsem mu ho honit. Strašně se na to těšil, ale asi už byl natolik rozbolavělý, že vystříknout prostě nešlo. Nedivil jsem se.
Trápil jsem toho statečného klučinu přes hodinu. Myslel jsem, že ten svůj výlet bude považovat za zbytečný a bude mě za to protivné tahání proklínat. Už proto, že na začátku se skoro bránil. Opak byl pravddou! "Fakt děkuju! Nečekal jsem, že někdy takhle uvidím svůj žalud. Bál jsem se, že to nepůjde, ale i když to bolelo, jsem rád, že jsme to spolu dokázali..." Zahřálo mě to u srdce, že se o tyhle klučičí starosti nezajímám zbytečně.
Takže poučení pro ostatní s jakoukoli anomálií mezi nohama - nestyďte se to řešit, nejenom lékaři vás nemusejí zatratit! ;) Má někdo z vás, pánové, podobnou zkušenost, či problematiku?