Zahanbená...

Dnešní den probíhal tak nádherně. Práce utíkala díky krásně perverzním mejlíkům od mého Pána.
Jsme k sobě pěkně otevření, takže to fakt byla psaníčka plná chtíče a náruživosti, kterou oba dva
k sobě cítíme. A ke všemu jsem čekala "své dny" a to já fakt jsem k neudržení. ) Takže jsem přiběhla domů z práce a měla chuť na sex, nojo jenže samotnou mě to teda fakt bere málokdy, chci k tomu aspoň nějaký podnět, podnět nejlépe shora...jooo to je ono, řekla jsem si a zajásala. Písnu mu alespoň
smsku a ono se to určitě nějak rozjede. Tak jsem napsala : Pane můj, jsem po vašich dopoledních mejlících pěkně nadržená, mohu se udělat? a čekala jsem. Za chvíli přišla odpověď: Kdepak, máš vroubek,
neposlala si mi dneska deníček. Nojo, hrklo ve mně, opravdu jsem na něj zapomněla. Každé den do oběda posílám
svému Pánovi ve svém deníčku v rozmezí čísel 1-5 výpis svého stavu a to jak zdravotního, psychického, stavu nadrženosti
a počet třeba honění nebo orgasmů, které jsem měla. Jak říká on sám má přehled o mne prakticky o všem a hlavně
mne učí kázni. No ale to nic nemění na tom, že jsem na něj dneska zapomněla a neposlala ho. Zkusila jsem to znovu a odepsala: Prosím Vás, brzy to dostanu a opravdu bych chtěla. Za chvíli zavolal a já prosila jak jen mohla a snažila jsem se ho obměkčit. Opravdu se mi strašně svírá pane, chtěla bych se s vámi udělat. A byla to pravda, tak strašně jsem to chtěla, to cukání...ta představa toho jak mi nádherně bude až mi tělem projede lavina vzrušení byla silná. Hlas se mi do telefonu třásl vzrušením a ruka už mi mizela v klíně. Přestaň čubko, nebyla jsi hodná, nezasloužíš si odměnu. Ale jestli chceš,
tak se vykup. Jak pane? Jdi k pc, doplň si deníček a pošli mi ho a pak uvidíme. No v tu chvíli by se ve mne krve nedořezal.
Ví moc dobře jak to mám ráda, ví jak i jemu by to udělalo dobře a on mne takhle trápí? Navíc jsem už neměla moc času protože každou chvíli jsem musela odejet. Hrálo to ve mně jak nikdy....Hlesla jsem do telefonu : Ano , pane a vytípla hovor.
Ale pak se to ve mne vše vyhrotilo, no umíte si představit když malý holce vezmou hračku? tak já se v tu chvíli chovala právě tak. Telefon letěl na stůl a ze mě padaly věty plný zoufalství, vzteku, bezmoci....Pitomej deník, pitomá hra a já blbec mu ještě zavolám. No todle ne, to fakt přehnal....No prostě nějak to ze mne asi ven muselo a když to nebyl orgazmus
byl to vztek))....Po chvíli se ozval telefon: A já do něho pomalu brekem řekla: Mám na tebe vztek, takhle mne odkopnout.
A on na to: ježiš lásko, tos měla teda napsat normálně, že se opravdu chceš udělat , víš že máme smluveno jak. Když si mi napsala jako Pánovi, tak jsem myslel, že si chceš hrát a chtěl jsem ti to jen prodloužit.Ale za to, že nešvindluješ a neděláš si to bez mého svolením máš u mne dárek...Na to se nedalo odporovat, zavinila jsem si to vlastně sama )), po chvíli jsem se začala smát ....jsem já to fakt subka k pohledání, kdepak mého Pána čeká se mnou ještě spousta práce než se jí opravdou stanu. V každým případě si u toho užijeme spoustu pěkný zážitků a navždy už budem mít na co vzpomínat. Ale o tom to je...cvičit a cvičit...pilovat a pilovat, nebo taky milovat a milovat..