Krásná květino,
Dovol, abych se zasnil.
Abych se mohl chvíli dívat do tvých očí. Očí, které pro mne zastaví čas, zavedou mne na louku u lesa, plnou květin.
Očí, do kterých je hezčí dívat se, než na Mléčnou dráhu na obloze. Očí, jejichž pohled neomrzí.
Dovol, abych jenom chvilku mohl sedět v tvé přítomnosti a vnímat tě. Vnímat tvou energii, tvůj dech, barvu tvé kůže, světlo proudící skrz tvé vlasy.
Dovol mi snít, že se na tebe mohu dívat a obdivovat tě. Trochu skrytě, trochu nepokrytě. Dívat se ti do očí a zároveň pozorovat tvé rty, když si spolu povídáme. Tvé rty, které mohou být rosou na té rozkvetlé louce, které jenom moct pozorovat je odměna pro krále.
Sedět naproti tobě, vnímat tě, dívat se ti do očí a na rty a nechat se opájet světlem, letícím ze slunce až přímo k tvým vlasům. Dívat se na svět skrze pramínky tvych vlasů, nechat se na té louce ovanout vánkem tvojí přítomnosti.
Dívat se na tebe, povídat si a nechat řeč plynout do vysokých hor rozhovorů na všechna témata světa, od malicherností po smysl života.
Dívat se do očí, poslouchat tvé rty, nechat se hladit světlem z tvých vlasů, pozorovat tvé ruce na stole, držící šálek čaje. Vnímat kůži na tvých rukou, dívat se na tvé prsty, představovat si jejich dotek.
Snít o pohledu do tvých očí a u toho špatně maskovat zájem o tvé vnady. Pouze v duchu si u toho rozhovoru představovat tvá ňadra, pouze v duchu je vnímat a hladit, snít o snu jemně se dotknout dvou bradavek, na lesní louce skryté jako poklad před piráty.
Zasněně při rozhovoru o smyslu světa vnímat siluetu tvého těla a chtít jej obejmout.
Pohled by se mi zamlžil při představě objetí, kde bychom v dlouhém tichu mohli pozorovat paprsky světla proudící ke tvé kůži, dívat se ti zblízka do očí a počítat jiskry v tvém pohledu, měřit společné vteřiny v pevném tichém objetí bez pohybu.
Snil bych o objetí v dlouhém tichu, těsně po vynalezení definice smyslu všeho, dlouhém objetí, který by rušila pouze moje odvaha pohladit tvojí kůži, jako když větřík hladí květiny na louce.
Díky za sen, krásná květino.