Putovní penis

Poslední dobou se tu rozjela vlna úvah o tom, jestli blogeři šukají, a jestli ano, tak jak. Občas se o tom můžeme dočíst, blogeři jsou od přírody exhibicionisti, takže tu a tam někdo hodí ohlodanou kost a pod vlivem serotoninu a dopaminu hodí na sklo, co a jak si užil. Tyhle pornochvilky si hrozně užívám, při čtení mi v hlavě běží film a čím míň o dotyčném blogerovi vím, tím je ten film lepší. Každý z nás si v hlavě z přečteného udělá svůj vlastní pornofilm, dosadí si tam své vizuální idoly, přidá oblíbené vůně a možná i hudbu jako podkres. Pak jsou ale lidi, u kterých to nejde, kteří tady toho o sobě řekli až moc, a když do detailu popíšou, jak si to ten večer dávali, tak se mi spíš zvedne kufr, protože tohle jsem vědět rozhodně nechtěla, jejich erotično se prostě neprotíná s tím mým.

Stokrát vím, že sex je výslednicí dvou a více lidí, a že každý z nás si odnášíme individuální prožitek, takže nemá cenu sondovat, jaký kdo byl v posteli s někým jiným. A nehledě na to, že když nám budou lidé popisovat stejný sdílený zážitek, může být výsledek a hodnocení téhož naprosto odlišné. Takže když vyzvídáte (hlavně vy, milé blogerky a amatérky), kdo a jak šuká, jediné, co se z recenzí spolehlivě dozvíte, je kdo s kým. To „jak“ bude ta nejméně spolehlivá informace, jakou můžete dostat. Takže jestli to chcete opravdu vědět, vezměte putovní penisy do vlastních rukou, úst a kund a laskavě si to odšukejte, odkuřte a odstříkejte samy. Můžete pak třeba udílet i nějaké šulínské nebo mišulínské hodnocení, ale je to pořád stejné, jak u toho jídla. Kouknete na počet hvězdiček a dostupnost a přepadne vás pocit, že to je něco exkluzivního, nedostupného, co každá chce mít. Ale teprve, když to ochutnáte, zjistíte, jestli vám to chutná- jestli vůbec, jenom trošku, nebo je to dokonalé nebe. A s tím sexem je to stejný. Nezáleží na počtu hvězdiček, počítá se jenom zážitek a výsledný pocit z toho, jestli to, co jste dostaly, skutečně odpovídá tomu, co ve vás skutečně rozpoutá ten správný koktejl hormonů a emocí. A moje zkušenost je taková, že ten největší nářez jsem zažila tam, kde by to nikdo nečekal. Typičtí prototypové reklamy na sex byly v mém případě zpravidla zklamáním, prostě nenadchne, neurazí, prostě něco jako svařák pod sjezdovkou. Trochu vleze do hlavy, zahřeje, co zahřát má, ale nepíšete si to do deníčku zlatým perem, prostě žádný Châteauneuf-du-Pape.

Když to pak vezmu z pohledu holky, blogerky a amatérky, je speciální kategorie amatérů, kteří se až tak moc nevyjadřují, tváří se, jako že nic, ale přitom si to užívají za nás za všechny. A umí to, všechna čest. A často bývají i poměrně dost inkluzivní a berou to spolu s Waldemarem Matuškou podle hesla „Holky já mám všechny rád.“ Nevím, čím to je. Jestli mají tihle týpci nějaké speciální charisma, nebo prostě trénink dělá machra, ale pak se stane, že se na srazu potká blogerka z Příbrami s blogerkou od Brna a můžou porovnávat. A můžu vám říct, že občas opravdu nechcete vědět po kom dědíte. Obzvlášť, když si zakládáte na takových těch sedmi kolečkách okolo dvorku a dalších šesti až devíti okolo kurníku. Myslíte si, jak si dotyčný považuje za čest, že po týdnech až měsících oblbování jste zrovna jemu ukázaly, jak umíte hezky ležet na zádech s nožkama do praku. A ono zatím hovno, hovno, slavný soude, amatér to mezi vašimi kolečky okolo dvorka a okolo kurníku bral po krajích v abecedním pořádku a všude zanechal stopu tak nezapomenutelnou, že citlivé blogerky naprosto přesně poznají, kdy jiná amatérka se sklonem k exhibicionismu píše zrovna o tom jejím, jediném a jedinečném, putovním penisu. A jsou chvíle, kdy bejt jedna z mnoha fakt bolí, obzvlášť, když ještě nemáte s dotyčným odšukáno, co odšukat potřebujete, a pak obzvlášť mě, s egem přerostlým tak, že si ho občas musím nosit v batůžku.