kdyz potkas andela....pokrac.

....nemohl jsem delat nic a vlastne ani nechtel....jen jsem se podrizoval jeji touze kterou vyjadrovala jemnymi stisky stehen a rytmem dosedani.Splynuli jsme v jedno telo a ztratili pojem o case i prostoru.Odpoutala mne od zemske gravitace a vzala s sebou na cestu do jinych svetu a dimenzi. Slastne pocity se nasobily az jsme spolecne dosahli vrcholu, nase molekuly se promisily a ja se do ni vystrikal jako nikdy v zivote. ...Jak jsem se dostal z toho bytu si uz nepamatuju....asi to byla premira endorfinu vyplaveneho do meho tela tela,ktera mela za nasledek,ze si ani nepamatuji to misto kde bydli. A tak i dnes stale bloumam mestem a jeho temnymi ulickami.....jezdim tramvajemi a doufam, ze ji znovu potkam. Jelikoz andele jsou tady s nami.....jen se clovek musi divat a obcas se i usmat....