Sprcha kde to často začalo

Měl jsem kdysi milenku, se kterou jsme se milovali skoro výhradně ve sprše hned co jsem přišel. Bylo to takové naše místo. Já přicházel z práce – unavený, zpocený, s hlavou plnou věcí. Ona bývala doma, pracovala jen na půl úvazku, měla čas… a hlavně, byla pořád nadržená. Ne jako někdo, kdo „musí“. Ale jako někdo, kdo chce. Kdo si tě prostě vezme, protože to má v sobě.

Když jsem přišel, šel jsem rovnou do sprchy a ona hned za mnou. Beze slov. Jen voda, pára, kůže. Klekla si přede mě a začala mě kouřit. Pomalým, hlubokým, vnímavým způsobem. Cítil jsem, že ji to baví. Že mě chce. Že ji vzrušuje, když slyší, jak mi sílí dech a tuhne penis. A mě to pokaždé dostalo. Někdy jsem ani neměl chuť, ale její touha mě vždycky naladila. Přitáhla. Vzrušila. A najednou jsem chtěl taky.

Pak jsme se milovali. Přímo tam, pod proudem vody. Vzdychala, přitisknutá ke zdi, mokrá celá, nejen od sprchy. Bylo to pokaždé syrové a přitom něžné. Měl jsem pocit, že to není jen tělo, ale že se do mě její touha vpíjí. Naplňovala mě tím, že mě chtěla – znovu a znovu.

Bavil mě ten rytmus. Že kdykoliv chtěla, sundala mi kalhoty, a bylo jasné, co bude. Žádné domluvy. Žádné podmínky. Jen tělo a chuť. A já ji nikdy neodmítl. I když jsem si myslel, že dnes už nic nebude. Ona mě přesvědčila bez slov.

Po roce se to změnilo. Přestala chodit do sprchy se mnou. A já tam stál sám, pořád naučený na tu její přítomnost, na to, jak mě vítala. A tak jsem tam jednou stál, představil si ji, zavřel oči… a musel si ho vyhonit. Byl to velmi silný orgasmus. A přitom trochu smutný.

Na vztah to s ní bohužel nebylo. Ale byla to žena, která měla ráda sex. A to je pro mě hodně důležité. Chtěl bych víc propojení, Ale bohužel s ní to nešlo. Vlastně jsme to oba věděli od začátku že to nikdy nepůjde hluboko do vztahu. A někdy i to stačí.